Slovo KONTAKT patří opět do velké skupiny mnohoznačných slov, na která je čeština velmi bohatá. Styk, dotyk, spojení, třeba i to elektrické, to vše je kontakt.

V současnosti je mi nejpříjemnější a nejdůležitější kontakt s přáteli, s klubovou kolegyní, s dcerou, či s mojí pražskou přítelkyní a spolupracovnicí, kontakt zcela běžný, jak pracovní, tak i kontakt, který mi přináší vědomí blízkého člověka a jistotu, že nejsem na světě sám.

Na jeden velice příjemný kontakt jsem ale skoro zapomněl. Když jsem sedával u počítače nebo šel večer spát, ať už jsem ale šel kamkoli, vždy mne, jako stín, následovala moje malá chlupatá kamarádka, lehla si co nejblíže ke mně a očekávala nějaký příjemný kontakt, dotyk. Když jsem projel rukou její hustý kožíšek, viděl jsem její okamžitou citovou reakci a upřený pohled a měl jsem z toho neobyčejně příjemný, relaxační pocit. Když Britney odešla, ve svém pozdním věku, do psího nebíčka, ztratil jsem hodně. Moc mi chybí.

Člověk se obvykle ve své podstatě moc nemění. Jen čas, ten zpravidla usměrňuje jeho kroky a myšlení. Ale to podstatné v našemvědomí zůstává. Je mi proto velmi blízká citace z jedné komedie římského dramatika Publia Terentia Afera. Terentius tam říká:

„Homo sum, humani nihil a me alienum puto.“ 

Česky řečeno:

„Jsem člověk, nic lidského, myslím, mi není cizí.“

Co může být více lidského než touha po kontaktu s lidmi. Ať už má ten kontakt jakoukoli formu. Třeba i tu intimní. Ale navzdory uvedenému moudrému antickému citátu je mi přece jen něco cizí. Je to určitě případný kontakt s blbcem.

Moje malá kamarádka

 * * *