Ingrid Hřebíčková
Jsem veselá, ráda se směji. Miluji kočky a psy, knihy, básně, slunce a vše krásné.
Obec: Kozárovice
Ingrid Hřebíčková
Všechno to začalo oznámením do poštovní schránky, kde se nám dopisem v naší vesnici ozvala neznámá žena jménem Tereza, jak se bez příjmení podepsala.
Psal se rok 1968, byly jsme se sestrou v té době u Aninky na chalupě, blížil se konec prázdnin. Všechno se seběhlo toho rána tak rychle, sousedka stála s malým tranzistorovým rádiem na kopci, rádio hrálo příliš hlasitě.
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na kterou jsem nebyla připravena. Sestra Míša odjela do Anglie, začaly prázdniny a mamka mi dala manželům Anince a Emilovi na prázdniny na jejich chalupu.
Dívám se na fotografii prababičky a pradědečka z matčiny strany. Prababička Marie se narodila roku 1876 a pradědeček Jan roku 1873. Prababička byla Němka a vzala si Čecha Jana.
Táta se do naší mámy bezhlavě zamiloval ve svých necelých 48 letech. Hnědooká blondýna mu obrátila staromládenecký život naruby. To se ovšem o naší mamce říct nedalo.
Když jsme byly se sestrou dětmi, vyrůstaly jsme s mamkou a babičkou na Vinohradech u Riegrových sadů v Praze 2. Byla to poslední ulice na Vinohradech, za námi už byl Žižkov. Nakupovat jsme chodili všichni na Žižkov, obchody byly v blízkosti našeho bydliště.
Předně vás všechny chci, milí íčkaři, pozdravit. Dlouho jsem nepsala, jen sem tam občas si přečetla článek „známých tváří“ a zase počítač zavřela. Ale teď jsem se rozhodla, že to napravím. Zkusím nastínit můj podzim života.
