Jana Kollinová
Obec: Teplice 1
Po snídani jsem otevřela počítač, nahlédla do pošty, prošla aktuální zprávy a po chvíli mě na Seznam.cz zaujal článek s titulkem „Chcete si udržet paměť až do stáří? Zahoďte chytré telefony!“
Jana Kollinová
Letošní rychlý nástup jara mě příjemně překvapil. Pospíšily si i Velikonoce a já pocítila po dlouhé nekonečné zimě v teple slunečních paprsků příjemný příliv energie a touhy uchopit z jarní životadárné síly malý kousíček pro sebe, přizvat jaro k sobě domů.
Bylo krátce před půlnocí. V televizi běžel jeden z neslaných nemastných kriminálních seriálů, které v poslední době ovládly většinu televizních kanálů. Ve chvíli, kdy po hodině nic neříkajícího děje mě konečně zaujal dialog vyšetřovatelů, zazvonil telefon. Krátce, naléhavě, pouze jednou.
Troufnu si tvrdit, že chovatel, nechci psát majitel nebo vlastník domácího zvířete, protože mi to připadá nedůstojné vůči živé bytosti, kterou jsme k sobě připoutali dobrovolně, náhodou, darem nebo ze soucitu, a která s námi po určitý čas sdílí slasti i strasti naší existence, tak takový vnímavý chovatel pozná beze slov, jak se jeho zvířecí společník cítí.
Přelétla jsem aktuální denní zprávy. Válka na Ukrajině, půtky o konsolidační balíček v poslanecké sněmovně, rozchod známých celebrit, jejichž soukromý život plnil stránky bulvárního tisku několik měsíců, seriálový propadák TV Prima, podzimní stříhání hortenzií.
Na lavičce před domem seděla zamilovaná dvojice. Ona jemu na klíně, on v ruce mobil. Zaujatě sledovali video. Displayem nasvícené tváře byly nepřirozeně bílé, jakoby milenci byli z jiného světa.
Umělá inteligence vstoupila do mého seniorského života nečekaně, nezvaně, o to příjemnější bylo mé překvapení. Ne, že bych se bránila novým věcem, ale mám ráda svůj zaběhnutý životní rytmus s jeho drobnými denními odchylkami, většinou pozitivními.
