Faktem zůstává, že prvotní dojem vždy je a bude pouze z obrazového vjemu. Prostě o té ženě nevíte vůbec nic. Jen ji "vidíme". A zase se ozvou výčitky - no jo, vy chlapi koukáte ženské jen na prsa a zadek a tak. To je jistě na jedná straně pravda, ale ono je to o hodně složitější.

Pohled na prsa, zadek a prostě celou postavu je dle mého atavismus zakodovaný v našem vnímání. Jenže mozek - ten darebák - pracuje s tisíci dalších vjemů. Oči, ústa, tvář, vlasy, upravenost, oblečení, nesení těla při chůzi, ruce, doplňky nehty, boty, sladění oblečení....a jaká by byla v posteli!

Bum rána a zase všechno špatně! Nebo ne?

Kluk ve dvaceti hledí na dívku a rentgenuje jí očima, jak by asi nvypadala nahá. Chlap v 70 si to raději nepředstavuje. Ale i on přemýšlí, kdo se vedle něj ráno probudí.

Tohle všechno táhne chlapovi hlavou, když k němu přichází žena na první rande. A pak to přijde. Promluví.

V tu ránu jsoum všechny vjemy a představy v háji. Měkký alt, chraplavý hlas barmanky po třech čtyřiadvacítkách, hluboký bas to všechno změní.

A pak přijde obsah. A to je už úplně jiná kapitola.

Vrátil bych se ale k tomu prvnímu dojmu. Já mám třeba rád, když ženy nosí obepnuté kožené legíny. A hned to schytám, že jsem nemrava, dokonce úchylák a podobně. A tady dochází k základnímu, a řekl bych i zásadnímu, rozporu.

Na jedné straně se ženy oblékají, malují, některé podstupují plastické operace, zkrátka chtějí být zajímavé, přitažlivé, mladší, prostě krásné.

Na druhé straně, když jim chlap řekne, vem si například zmiňované legíny, je nazván čuňákem, úchylákem a podobně. Jaká nespravedlnost. On přeci jen chce, aby vypadala přitažlivě, sexy, mladistvě.

Vypadala bych jak nějaká děvka, slýchávám. No, říkám si potichu, kdybys v sedmdesáti vypadala jako děvka, byla by to možná výhra.

A teď mě řekněte, co s tím, my chlapi, mámě dělat.