Iveta Tomčíková
Iveta Tomčíková
Ozvala se nám známá z Moravy. Chce přijet do Prahy, trošku si užít předvánoční shon a něco koupit k Vánocům. Ještě se stačila svěřit, že jí chytly záda, ale že to zvládne. Přechod je prevít, dodala.
Lenka naléhala na setkání se mnou už pár měsíců. Před rokem nečekaně ovdověla. Děti nikdy kvůli svému pohodlí a sobectví nechtěli. Netajili se s tím. Bylo jí smutno a chtěla prý pokecat.
Ozvala se mi kamarádka z dětství. Neviděly jsme se už hezkou řádku let a prý teď bydlí v Praze. V mezidobí se stačila vdát a rozvést. Bohužel manželství zůstalo bezdětné. Teď už prý chce být sama.
Seděl v metru a hltal. Horké lasagne. Stačil si je, ještě než vběhl do metra, ohřát. Hltal i slečnu, která seděla naproti němu. Hltal jí očima, ale i ušima.
Stojím na zastávce autobusu, je všední pracovní odpoledne, lidí plno, autobus nejede a nejede. Maminka s asi pětiletou holčičkou stojí vedle mě.
Holčička se zjevně nudí a neví roupama coby. Nechce nabízený banán, nechce pít, nechce pusu od mámy, ani pusu od plyšového medvěda.
Jaro za dveřmi a moje Múza mě opustila! Přemýšlím ráno, cestou do práce, v tramvaji a autobuse o čem psát. Většinou mě totiž napadají slovíčka k článkům, nebo básničkám v MHD.
