Podle nejnovějších průzkumů by si u nás 40 % lidí přálo žít v samostatné domácnosti. Hlavně ženy, které se prý tím cítí svobodnější, hlavně ve vztahu. Některé dámy, si chtějí ještě po padesátce užít. Vypadají přece stále  k světu, ohlíží se za nimi mladší chlapi,  než jejich unavení manželé. Děti mají dospělé a tak hurá za touhou. Zažít opět romantiku a zamilovat se.

Vlítnou na seznamky. Prohlíží fotky na faceboocích. Těch nabídek. Tolik chlapů má zájem, až neví koho vybrat. Pletou si to s katalogem. Vybírají si jako jarní šaty v obchodě s módou. Platí to i pro druhé pohlaví. Samozřejmě, mě po tom nic není. Mě to pouze zaujalo, tak to popisuji. Má známá oslaví na podzim šedesátku, tvrdí: „Akční starší žena musí mít k sobě mladšího muže, aby stačil jejímu tempu“. Tak si z „katalogu“ vybrala na míru. Chtěla chlapa na tanec, mladšího muže. Obráželi spolu půl roku diskotéky a taneční sály. Pak zmizel za další starší ženou. Přestala ho bavit, když toho čerstvého „masa“ je přece na seznamkách plno, a jsou ochotné uspokojit jeho sexuální potřeby. O přízeň svých vrstevnic by se musel víc snažit. Třeba se bojí, že by ho odmítly. Co na to potom jeho ego?

Tak se nějak s tím „katalogem“ sžila již 10 let. Mně stále tvrdí, že pořád hledá lásku a nemůže ji najít. Kde je chyba soudruzi? Ono to platí na obě strany. U nás v domě bydlí svobodný čtyřicetiletý muž. Objíždí ženy ve věku své matky, které si také vybírá v „katalogu“. Dokonce si naplánuje cestu v řadě a stihne několik žen a ušetří i za pohonné hmoty. Musel jsem se smát. Říkal mi, že si i vybíral podle toho, co která vaří na oběd. Vypadá to jako sranda, ale je to spíše tragédie. Většinou jsou dámy do něho zamilované. Jeho mládí jim zvedá sebevědomí. Lidé sice dávno přestali být zboží, ale tady se zastavil čas. Mé nedostatky ho nemusí zajímat. Je tu jen pro mé potěšení. Samozřejmě, může to tak fungovat, ale musí počítat s tím, že se jí mladík časem nabaží a vypaří se. Pokud to s ní nic nedělá, tak si objedná v „katalogu“ dalšího. Nevadí. Tam jich je plno.

Co lidem brání, aby se vrátili k tradičnímu namlouvání? Prý nedostatek času. Podle mě to není až tak pravda. Vybíráním a vzájemnou komunikací na sociálních sítích stráví lidé až několik hodin denně. Když muž ženu kdekoliv hezky pozdraví, usměje se na ni a pozve ji třeba na kávu, zákusek nebo procházku, tak to trvá pár minut. Nemusí si zdlouhavě psát, chodit na schůzky a ví hned na čem je. Je hned buď ano, nebo ne. Jenže se chlapi bojí odmítnutí. Je to stejné, jako když vyzve ženu k tanci. Některé ženy se také nebojí muže oslovit třeba na dovolené, výletě, při společenské akci, který se jí líbí. Dnes v době umělé inteligence mám obavu, aby lidem mozek nezakrněl, když ho budou málo používat. Je to stejné jako s komunikací face-to-face. Tváří v tvář.  Přestaneme na sebe mluvit?