Jsou velkou a významnou součástí Prahy. Je v nich dvakrát více nebožtíků, než je současný počet obyvatel Prahy. Šlapaly tudy dějiny města, velmi výrazně, pamatuji je asi od 50. let. Jen tady byl přehled o současnosti. Informací z černobílých novin Rudé právo jsme si nevšímali, prý tam byla pravda jen to bílé….
Význačná byla tehdy ještě rušná křižovatka Flora. Na hřbitovní zdi byl ruční nápis: mrtví prd ví, buďte rádi, že jste mrtví! Vyjadřoval tak náladu obyvatelstva, v tehdy lidově-demokratickém zřízení. Tehdy byly tramvaje přeplněné starými, zlými a hádavými babami. Ty jednou rozdráždily řidiče tramvaje na Floře natolik, že vytáhl mosaznou tramvajovou řídící páku a hodil ji přes zeď Olšanských hřbitovů. Tramvaj Kolben Daněk měla pro každý vůz jinou, vlastní, a tak bez ní nemohla tramvaj odjet. Řidič ji po chvíli šel hledat mezi hroby, ale nenašel ji. Nastala dopravní kalamita, zastavil se tramvajový provoz, tramvaje stály od Václavského náměstí až ke Krematoriu Strašnice. Na pomoc v hledání kliky musela přijet policie, hasiči a vojsko. Nakonec se klika našla, katastrofa tak byla zažehnána.
Horší to bylo s funebráky svážejícími nebožtíky. Ti fasovali každý den láhev rumu zdarma. Museli se tvářit na pozůstalé uvolněně a nadějně. Byli tak celoživotně opilí. Jeden nepražný policista si dovolil jednou řidiče s náklaďákem těl zastavit a zeptat se ho, zda nepil alkohol? Řekl ,že ne, a vyvalil se z něj oblak rumu. Dál už nepojedete, řekl policista! Musím jezdit dál, namítl šofér! Nepojedete! Musím jet! Funebrák si poradil bystře. Vytáhl jednu rakev na chodník, položil ji, vytáhl babu na svá ramena a řekl: promiň bábo, dál už musíme pěšky! Policista zesinal, hodil zabavený řidičák funebrákovi k nohám a hrůzou utekl!
Přišla neviditelná ruka trhu a nebožtíci v hrobech museli ustoupit výstavbě obchodnímu domu Flora. Byli tiše exhumováni a na jejich hrobech byl vystavěn obchoďák. Noční hřbitovy také dnes skýtají údiv. Před zdí v noci postávají hasičské vozy s vytaženými žebříky. Za zdí se ozývá děsivý ženský pokřik. Venkovští milenci se chtějí pomilovat mezi hroby, a to za tmy! Vrata se na noc zamykají a oni pak nemohou ven. Ženy se bojí přelézt vysoký plot. Tak si přivolají mobilem hasiče. Je to hezká podívaná, jak „hříšnice“ lezou po hasičském žebříku.
Stěhování národů do Čech je také patrné hlavně na Olšanských hřbitovech. Na Štědrý den Pražané tu navštěvují hroby svých českých předků. Zbytky bělošských rodů jsou teď doprovázeny manželi arabskými a černošskými. Nějak to nechápu… Jaké další aktuality a další zjištění nám přinesou Olšanské hřbitovy, nedokáži předvídat…
Pošlete odkaz na tento článek
„Neboj, budeme tady jen jeden, maximálně dva dny, ani to nepoznáš,“ ubezpečovala mě moje kamarádka Pavlína.
Omlouvám se, ale máme za povinnost zvedat telefony. Nevadí, počkám. Sedím v kanceláři správy sociálního zabezpečení a poslouchám z telefonu…
Zemřel mi spolužák a kamarád. Jel jsem mu na pohřeb z Opavy až do Roudnice. Vlakem a rád. Smuteční řečník začal monotónně mluvit. Lidé se…
„Opravdu s námi nepůjdeš?“ Naléhá kamarádka v telefonu. „Ne, fakt to nejde. S mou nohou bych to nezvládla.“ „To je škoda, víš jak dlouho…
Neustále čtu o tom, že bychom se měli připravovat na život ve vysokém věku. Jenže moji příbuzní z toho mají legraci. Nepodporují mě v mým…
Jsou dny pěkné, méně vydařené i dny zvané blbec. S přibývajícím věkem jsem si blbé dny zakázal. V pětasedmdesáti je člověk rád, že ráno…
Já nechápu, proč lidi odsuzují tu nádhernou dobu mého dětství a mládí, ten skvělý a jistoty zaručující socialismus pod vedením rodné matky…
Pootevřu jedno oko a mrknu na budík – čtvrt na osm. Ne, ještě nevstanu, protože určitě ještě nemám ve schránce předplacené noviny. Jenže…
Jsem nenapravitelné ranní ptáče. Dokonce mi vyhovuje přechod na letní čas, protože se k ránu stejně budím, pokud je sluníčko. Přímo bych…
Mám domek. Krásný, rekonstruovaný, v hezké obci a na dobrém místě. Samozřejmě, že dům se zahradou nese s sebou starosti, ale s tím jsem do…
Buďto budeš jen čekat na smrt nebo se vzpamatuješ a začneš nový život. Tu větu mi řekla sousedka asi dva roky po smrti manžela. Vybrala…
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole, stát v potoce po kolena ve vodě, stavět hráz z kamení a větví, jen aby byla…
Termální prameny mě baví, ale když někde pramení, jsou v zájmu turistů a hlavně peněz spoutané, přistaví se tobogány a nesou vznosný název…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na kterou jsem nebyla připravena. Sestra Míša odjela do Anglie, začaly…
Tak jsem se nedávno dožila velmi úctyhodného věku. Mám primát, protože nikdo z rodiny, široko daleko zpátky, se takového věku nedožil. Moje…
Nedávno mi sousedka řekla, že mi závidí rodinu. Připadáme jí prý perfektní. Obdivuje, jak se často scházíme, stále něco slavíme, jsme prý…
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne. Modrá obloha bez mráčku předpovídala krásný letní den. Ještě chvíli ležet se…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před odchodem do práce nestihl, mohly jsme se sestrou a maminkou spolehlivě…
Jeden večer blbnu, co mi síly dovolí, na pódiu, s elektrickou kytarou na krku a černým kloboukem na hlavě. Jako klaun. Na sále tanečním s…
Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí. Mnoho událostí v našem životě se mi již dávno tak nějak vykouřilo z…
Dovolil jsem si luxus. Být líný. Nebyl to dobrý počin. Šlo mi o život. V neděli jsem se vrátil z dovolené na Slovensku. Někteří nad ní i…
Každý z nás proživá svůj životní příběh. Každý máme svůj příběh trochu jiný, ale jedno máme všichni společné. Jednou přijdeme a jednou…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy Kníničské přehradě. Kozí Horka byla ke koupání a rekreaci u vody přímo ideální,…
"Vyměníme starý, oprýskaný, opotřebovaný a ošklivý nábytek, koberec a vymalujeme. Od vás potřebujeme, abyste z vnitřků skříní vše…
Nedokážu sedět sama doma, koukat na televizi. Vždy jsem byla ráda ve společnosti. Když manžel zemřel, je pro mě samota ještě horší. Cíleně…
“Kde je dnes pán s králíčkama?” rozhlížela se marně na trhu v Českých Budějovicích po Piaristickém náměstí blonďatá tříleťačka. Vyhlížela…
Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata, přesněji to, co jsme si pořídili, a je jedno, zda je to opeřené nebo…
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem nastoupila na noční službu v nemocnici na interním oddělení. Byl klid, pacienti…
Pojedu sama k moři. Tu větu jsem převalovala v hlavě asi pět let. Jsem nerozhodná, mluvím mizerně anglicky. A jsem mistr v představách,…
Tohle je intimní zpověď zralé ženy. Proto varuji všechny čtenáře, kteří nejsou zralými ženami, aby si dobře rozmysleli, zda budou…
V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna 1968. I já se zahloubávám do vzpomínek z této doby a následující normalizace. To…
Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená. Bylo nás pět, a měly jsme za sebou první rok v pracovním procesu po…
Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první dovolená. Dva týdny.
Bylo to v létě, o prázdninách, na Moravě v Ketkovicích, někdy z kraje padesátých let. Byl to ten rok, jak v rádiu hlásili, že k nám začaly…
Pro neznalé, tehdy za hluboké totality to byla Cestovní Kancelář Mládeže. Aby byla skutečně pro mladé, měli stanoven limit do 30 let věku.…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
-
Kvíz i60 - 18. týden
Tento týden si budete moci prostřednictvím kvízu zavzpomínat na nejslavnější české zpěvačky a…
- Foto dne