Anna Nejezová
Obec: Otrokovice
Začalo jaro. Teploměr skotačí od nuly k téměř dvacítce. Příroda se probouzí. Škoda, že nám začátek nejhezčího období v roce často kazí jarní únava, nachlazení, nebo nemoc.
Anna Nejezová
V panelovém domě na sídlišti bydlím třicet let. Prošla jsem několika obdobími, kdy puberťáci v sousedním bytě pouštěli hudbu na plné pecky. Protože to je přece ten „správný odvaz“.
Pluji, na vlnách valčíku o modrém Dunaji, slavnostně vyzdobeným sálem. Okolo pasu mne objímá můj tanečník. Krásný mladý muž. Ve slavnostním obleku mu to opravdu sekne. Nadýchané toalety mladých dam víří kolem nás. Přehlídka bezstarostnosti a mládí.
Jedna z výhod vyššího věku je to, že přestáváte být hlavním organizátorem vánočních svátků. Nesháníte na poslední chvíli ten největší stromek. Nelámete si hlavu nad tím, co chtěl k vánocům Honzíček a co Adámek, pokud dopisy Ježíškovi objevíte až druhého ledna, založené mezi účetní uzávěrkou.
Brázdím jeden z nejmenovaných potravinových supermarketů. A je to, jako vždy. Na regálech volají nápisy: „Akce, sleva, výhodný nákup. No, nekupte to! Vajíčka v akci. Opravdu? Mají cenu, jako by je snesly zlaté slepice. Máslo je zlevněné? To si dělají legraci!“
Tak a už je to zase tady. Kýcháme, kašleme, z nosu teče a je nám mizerně. Nachlazení, chřipka, covid-19 a další viry na nás zase útočí plnou silou. Co s tím?
Prázdniny, jak moc jsme se na ně vždy těšili. V posledním červnovém týdnu ztratila škola svůj přísný řád. Přestala strašit zkoušením a vyhrožovat písemkami. Ve třídách bylo plno neobvyklého ruchu a štěbetání. Uklízely se pomůcky a vyměňovaly učebnice.
Před několika lety se mi na zahradu „přistěhovala“ mirabelka. Na začátku byla tak nenápadná, že jsem si jí vůbec nevšimla. Po čase na sebe, ale upozornila žlutými plody. Kulatá „sluníčka“ zářila v létě do širého okolí.
