Elena Valeriánová
https://www.i60.cz/authors/detail/6017
"Neberte život tak vážně,
stejně z něj nevyvázneme živí."
John Ruskin: Knihy jsou lidem tím, čím perutě ptákům.
Obec: Mikulovice
Povolání: spokojená penzistka
Věk: 74
Jsou místa, kam se člověk pravidelně vrací a jsou taková, kam podruhé nezavítá. Místem mého srdce je malé slezské městečko severovýchodně od okresního města Jeseník, dvanáct kilometrů od obce, v níž bydlím, které má tak trochu pohádkové jméno. Zlaté Hory.
Elena Valeriánová
Příběh této fotografie a tedy i příběh můj, se začal psát v roce 1966, kdy jsem nastoupila, coby zhrzená absolventka základní školy, do národního podniku Moravolen, závod 04 v Jeseníku.
K napsání tohoto zamyšlení mě přivedly dvě věci. Jako první byl můj ranní nález, ale o tom později. A druhým byl impulz z televizního zpravodajství.
Je polovina měsíce ledna Léta Páně 2023. Za oknem zářivě jiskří sníh, který přikryl všechny nečistoty a zbytky podzimu. A do toho jiskření se pomaloučku polehoučku začínají snášet nové sněhové vločky.
Zdravím Tě moje milá a posílám pozdrav z Mikulovic.
Mlhavé ráno ukrývá v sobě tiché kroky člověka, jehož postava se pomalu vynořuje z mléčné tmy. Je slyšet šustění listí, jak člověk v mlze kráčí tichým ránem.
Konečně rostou! Po vydatných deštích minulého týdne začaly u nás růst houby. Je sice s podivem, že pod lesem stojí jen jedno jediné auto s polskou poznávací značkou, ale o to radostněji se nám šlape do prudkého kopce.
Máte rádi rozhledny? Vystoupáte nahoru po točitých schodech železných, dřevěných a nebo kamenných a s úžasem hledíte do krajiny pod vámi, malý či větší kousek světa se vám rozprostřel u nohou a vy si vychutnáváte vysoko v oblacích pocit volnosti.
