Téma: Český jazyk
"Co to tam pořád šudláš! Dodělej to a pojď už!" slýcháváme od druhých. "No, jen si to tam takhle šudlej, počkej, von příde Karel a uvidíš, co ti na to řekne!" už třeba dost výhružně. Nebo jindy dobrácky: "Až si to došudláš, přijď za mnou, půjdeme ven na procházku."
Zdeněk Pokorný
Téma českého jazykového purismu není u nás vůbec nic nového. Toto téma se objevilo v Čechách již za Jana Husa. A pokračovalo jak za renesance, tak i baroka a dál v době obrozenecké.
Letos uplynulo neuvěřitelných dvaašedesát roků od maturitní zkoušky z češtiny u jednoho z nejpřísnějších profesorů na střední škole, který dokázal vtisknout mateřský jazyk, gramatiku a povědomosti o domácí i světové literární tvorbě i nejméně nadanému studentovi.
Čeština je nejen nekonečně tvárná, ale také vtipná. Před spaním se mi dobře vymýšlejí věty se stejnými samohláskami. Třeba s E: „Lev leze ke kleci. Ten tě nesežere. Hle, leze s medvědem!“
Ukázkový úvodní text článku
Ukázkový úvodní text článku
Mám rád slovní hříčky, čeština je v tom velmi přítulná. Přečtete si tu o gativní češtině, pak se zamyslíme nad cizími slovy (které jsem vždycky umněl a chybi nedělal) a nakonec vás vyzkouším ze znalosti idiomů. (Ne idiotů! Ty známe všichni docela dobře.)
JJ, nz, mmnt, pls… Zkratky ovládly řeč dětí a dospívajících. Začaly se v jejich mluvě objevovat před několika lety, ale nyní jejich obliba dosáhla vrcholu. Pro někoho jsou nepochopitelné, pro někoho zábavné.
Ukázkový úvodní text článku
