Téma: životní postoj
Ukázkový úvodní text článku
Jan Zelenka
Vyrůstaly jsme se sestrou v prostředí, kde hlavní slovo měli vždy dospělí. Dítě se muselo podřídit a chovat se podle přání rodičů. Co chtělo či nechtělo, bylo druhořadé. Nejlepší bylo, když se o dítěti ani nevědělo, když bylo tiché a sedělo na místě.
Ukázkový úvodní text článku
Četli jste někdy v poslední době, že někdo hledá pracovníka, který má dlouholeté životní zkušenosti? Že by někdo hledal radu u někoho, kdo má životní zkušenosti? Asi ne, že? Vidět a slyšet jsou převážně lidé mladí nebo ve středním věku. Ti teď naopak udělují rady na všechny strany.
„Maruško, seď, ani se nahni, neotáčej se a pro jistotu zavři obě oči,“ požádal jsem naléhavým hlasem svou okulibou cukrárenskou kamarádku, sotva jsme se usadili v křesílkách a servírka před nás postavila kávu s větrníkem.
Ukázkový úvodní text článku
V dobách mého raného mládí (60. a 70. léta) měl zvláštní křestní jméno málokdo. My holky jsme byly Jany, Jarky, Jitky, Hany, Dany, Mileny, Jiřiny, Aleny, Věry, někdy i Evy, Ireny, Květy, Zdenky a Vlasty. A kluci se jmenovali Petr, Pavel, Franta, Mirek, Jirka, Jarda, Láďa, Zdeněk, Karel, někdy i Miloš a Luděk.
Radost z maličkostí. Hezké téma. Už jen při jeho přečtení nebo vyslovení se začínám usmívat. A napadne mě hned několik maličkostí, které mi dělají radost. Současně začnu vzpomínat, jak jsem se z maličkostí radovala v průběhu svého života. A říkat si, jak to asi mají jiní lidé.
Vážení čitatelia, prichádzam k vám po tretí raz. Ešte máte chuť poprechádzať sa so mnou svetom bájok, ktoré nesú v sebe posolstvo pre ľudstvo? Možno neprinesiem nič nové, iba sa pokúsim zamerať pozornosť iným smerom. Neskúsiš/nevieš – skúšam.
