Téma: tanec
Nedávno jsem se zastavila u výlepové plochy v našem městě, kde se právě čerstvě skvěly nabídky zábavy v únoru. Únor byl odjakživa měsícem masopustních veselic, zabíjaček, karnevalů a zejména plesů.
Zdenka Jírová
Velký sál kralupské Libuše na samém kraji města hučí jak včelín. Dvě řady tanečníků stojí proti sobě. Na jedné straně chlapci, na druhé dívky. A taneční mistr musí hodně zdvihnout hlas, aby přehlušil šum v sále.
A mně se letos, stejně jako léta minulá, vyhne, ale nikterak mi to nevadí, svoje už mám odtancováno.
Pluji, na vlnách valčíku o modrém Dunaji, slavnostně vyzdobeným sálem. Okolo pasu mne objímá můj tanečník. Krásný mladý muž. Ve slavnostním obleku mu to opravdu sekne. Nadýchané toalety mladých dam víří kolem nás. Přehlídka bezstarostnosti a mládí.
Konečně prázdniny! Má občanku a v září půjde do tanečních! Hurá! Naplněna očekáváním čehosi úžasného s nerozlučnou kámoškou Janou hodiny rozebírají, co na sebe. Přesněji v čem jít, aby oslnily, až nastane hodina H a ony vstoupí do víru společenského života.
Není to tak dlouho, co jsme s přítelem přišli na to, že v našem bezprostředním okolí každou neděli odpoledne hraje živá hudba a tančí se. Rozhodli jsme se tuto akci navštívit. Je to nedaleko mého bydliště a budova byla postavena po válce svépomocí a jmenuje se Dům barikádníků, lidově Barča.
Ukázkový úvodní text článku
Na Žítkovéj sa len něrobilo, a kedz aj, tak sa to všecko dalo scihnůc, kedz sa chcelo ňjegce ísc. Bývalo tam jeden čas kino, jako dzeciská sme hrávaly též dzivadlo. Bol tam pekný sál, ve škole, aj s pódiom a oponů. Ale hlavně tam bývaly muzigy a plesy.
