Téma: osud
Potkávám ji po dlouhých letech v podzemních chodbách nemocnice. Okamžitě se poznáváme a obě, s plachým pousmáním, vyslovujeme téměř současně svoje: „Dobrý den.“ Nic víc, nic míň. Ona v ošetřovatelském, já v sesterském. I beze slov nám je jasné, že jsme zůstaly věrny…
Iva Bendová
„Ještě změříme tlak a bude to všechno. Máte pevné zdraví a leckterá sedmdesátnice vám může závidět, paní Novotná. Vy máte za měsíc 94. narozeniny?! No to je krásné, dožít se takového věku. A co byste si přála k narozeninám?“
„Vztah, do kterého vkládáte tolik nadějí, se vám nevydaří, nějaký čas z toho budete zoufalý, ale později vám to vynahradí někdo jiný. Hodně energie budete věnovat své kariéře, ale časem pro vás začne být důležitější něco jiného.“
Kdykoliv v nějakém městě objevím stolpersteine, neboli „kameny zmizelých“, postojím u nich s dojetím a úctou, a přemýšlím nad osudy zemřelých.
Standa byl pohledný mladík. Vyučil se dobrému řemeslu, děvčata se kolem něj jenom točila. Tak se stalo, že se ještě před vojnou oženil a již jako vojín základní služby se stal hrdým otcem.
