Téma: Deník Zuzany Zajícové
Myslím, že se občas stane, že se propojí minulost - dávná minulost - s přítomností. Mně se to stalo a je to tak správně. Jsem v předsíni, mám namířeno do koupelny. Z domovní chodby je slyšet zvláštní zvuk, kterého jsem si už dřív párkrát všimla.
Zuzana Zajícová
Píše se rok 2025 a za chvíli budou Vánoce... Vánoce roku 2020 byly pracovní; budovala jsem svůj domov. V únoru 2021 jsem se do něj nastěhovala a nastalo období nejkrásnější – zařizování. Každá holka určitě potvrdí, že je to prostě radost snášet do hnízda.
V listopadu letošního roku jsem se ocitla na konci tunelu a světýlko se stalo světlem. Získala jsem vysněný byt. Tři čtvrtiny roku na mě čekal. Chodila jsem denně kolem domu, ve kterém je onen byt a doufala, že se stane mým domovem.
Stát se migrantkou je snadné. Popadnete kabelku, mobil, obujete si tenisky a zdrhnete. A už se nevrátíte…
Jen někdy se mi to malinko vymkne, ale to se stává i těm, co nejsou jako já migranti. Někdy je se mnou legrace, to mi věřte. Celej život jsem s někým žila. S rodiči a sestrou, s prvním manželem a dětmi, druhým manželem. Celej život, jen poslední rok žiju sama. A líbí se mi to.
Čas je relativní. Někdy to vypadá, že letí jako splašená kobyla, jindy se tááááhne jako slimák. A jak to tak bývá, najednou je času namále, jsme na obzoru a za ním je… nic.
Mám to jednodušší; jsem totiž půl roku na útěku a na samotu jsem si nejen zvykla, samotu jsem před půl rokem cíleně zvolila.
Valentýn? Co to jako je? Já vám teda něco povím. Valentýna jsem neslavila nikdy, protože nebyli lidi.
Naplno si to uvědomíte, až se migrantkou stanete. Zde je několik příkladů, přestože tento elaborát píšu se značným tělesným omezením.
Dnes má kouče kdekdo. Každému, kdo chce dosáhnout ve svém oboru nejvyšších met, tomu pomůže stoprocentně jeho mentální nebo jakej kouč. Nebo ne?
