Téma: Podzimní soutěže 2023
Krásné rodinné příběhy, osobní vyznání, ale i vtipné vzpomínky či glosy. To vše jsme si mohli přečíst v posledních měsících v rámci našeho "podzimního soutěžení." Které příspěvky v soutěži uspěly?
Redakce
Kdy nám vlastně začíná podzim života? Já to vidím tak od sedmdesátky. O prázdninách v roce 2017 mi chybělo jen pár měsíců do tohoto výročí, když na mě "vyskočila" na facebooku pozvánka na fantastický pětidenní výlet na elektrokolech, pořádaný portálem i60 s názvem EKOLO 2017.
Ukázkový úvodní text článku
Když mi bylo 26 let, díky závadné kontrastní látce jsem byla šest týdnů v kómatu a poté kompletně celá ochrnutá. Místo toho, abych si užívala mládí, tancování, které jsem jako zdravá dělala závodně, místo cestování, romantiky, lásky jsem jezdila po nemocnicích a rehabilitačních ústavech.
Od dětství jsem byla vychovávána tak, že v našem socialistickém Československu je nejlíp, nikde, a už vůbec ne na západě, líp není. Že u nás je vše nejlepší a nejhezčí, u nás je všechno nejkvalitnější a nejlevnější, proto nemá cenu nikam jezdit.
Podzim bývá hezký. Sklízíme výsledky své celoživotní cesty, vidíme, jak se mění svět kolem nás, vzpomínáme na svůj životní příběh, ve kterém se toho tolik odehrálo. Vzpomínáme na dětství, na mládí, dospělost, na naši práci, na dobu, kdy byly děti malé a postupně vyrůstaly v dospělé lidi.
„To je ten dům!” Jerry zaparkoval svůj žlutý Mercedes se svým firemním logem Bernezie's Glass před popisným číslem 12677 na Stuyvesant Avenue, vypnul rádio a otevřel notebook.
Mým celoživotním vzorem byl můj tatínek. Tím, jak prožil svůj nedlouhý život, jaké vyznával hodnoty, jakou měl přirozenou autoritu, a to, jak si přes všechna životní úskalí dokázal zachovat víru v dobro.
Podzim je krásné roční období. Příroda se zbarvuje, sluníčko ještě hřeje a láká na výlety. Proč by podzim života neměl být příjemný i u lidí? Pokud slouží zdraví, užívejme si ho plnými doušky! Je to doba, kdy máme čas na své záliby, koníčky a nabízí se spousta možností.
Když se v roce 1989 po sametové revoluci otevřely hranice, vedla naše první zahraniční cesta do Vídně. Byla polovina prosince a už ani nevím, kdo vypravil tento zájezdový autobus. Vyjížděli jsme v noci ve tři hodiny, protože jsme se chtěli vyhnout dlouhým kolonám na hraničním přechodu.
