Gastronomie
Káva je rituál, který se mění v čase. Pojďme se ohlédnout za tím, jak káva začala, jakou plnila funkci a jakou podobu má kávový svět dnes.
Provozně ekonomická fakulta ČZU realizuje ve spolupráci se Slovenskou potravinářskou vědecko-technickou společností v Praze v současné době projekt DigiMeals, podpořený z programu Erasmus+, jehož se můžete stát součástí.
Máme tady u nás na "íčku" hodně dobrých fotografů a fotografek. Někteří jsou mistři v zachycení různých živočichů z naší přírody, dokáží ulovit širokou plejádu ptáků, srnek, veverek a jiných tvorů.
Na Sicílii naprosto běžná věc. A napříč Apeninským poloostrovem jakbysmet. Teď je zrovna jejich doba.
Ať už patŕite mezi ty, co mrkev milují nebo spíš k těm, co mrkev sveřepě nenávidí už od školních let, třeba si najdete čas a přečtete si pár zajímavých informaci o té nejobyčejnější zelenině.
Ukázkový úvodní text článku
Nevyhazovat jídlo. To je trend, kterému podléhá čím dál více lidí. Zpracovávat přebytky, podělit se s jinými, je v módě víc, než bezmyšlenkovitě nakupovat potraviny a pak nevědět co s nimi.
S blížícími se svátečními hodokvasy v mnoha domácnostech jsem si vzpomněla, jak jsem kdysi zápasila s příjmem potravy a vypsala se z toho po čase v následujících řádcích.
Těsto z mandlí a vaječných bílků, s trochou vanilky a kůry z pomeranče. Nic víc, ani špetka mouky, ani máslo či jiný tuk. Takže lahůdka klidně i pro bezlepkové dietáře. A doba přípravy? Do půl hodiny hotovo. Geniální.
Když je po Vánocích, pro mnohé konec volných dní, ale pro mnohé volné dny pokračují, a protože počasí zimním sportům nepřeje, trávíme je přepínáním programů v televizi, lelkováním u počítače či uždibováním vánočního cukroví, bez ohledu na stoupající čísla na váze.
Už to na mně zase jde. Vánoční cukroví. Jak se blíží Mikuláš, mám pocit, že je na čase začít. Upozorňuji pány, kteří teď znechuceně od textu odvracejí zrak a sahají po myši, že tohle píšu i pro ně. Abyste konečně pochopili naši neklidnou tvůrčí duši aspoň jednou do roka.
Já občas ano. Ale hlavně vařím, protože musím. Přesto však vařím a peču ráda. V mládí jsem dávala přednost klasické české kuchyni. Vařívala jsem prostě to, co jsem se naučila od babičky, maminky a mojí tety, která byla vyhlášenou kuchařkou.
Podle Nařízení (ES) č.178/2002 každá potravina, přídatná látka, potravinový doplněk uváděný na trh musí být bezpečný. Takže slogany jako „bez éček“ je pouze reklama nebo mýtus, nikoliv seriózní informace pro spotřebitele.
Ono je to s tím Martinem takové zvláštní, jako děti jsme se těšily, jestli přijede na bílém koni, ale žádná martinská husa se u nás nekonala. Ani naše, ani manželova rodina na Martina žádné hody nedělala, žádného Martina v příbuzenstvu nemáme a tak se ani neslavilo.
Ukázkový úvodní text článku
Za život jsem toho už, jako snad každá z nás, uvařila a upekla spoustu ale určitě znáte i tu otázku, se kterou se obracíte na členy své rodiny "Co mám upéct nebo uvařit?" A většinou místo rady dostanu odpověď nevím, nebo že je to jedno. Jediný, kdo mi občas něco navrhne, je vnuk.
Uherský salám má mezi tuzemskými spotřebiteli pověst poctivé a luxusní uzeniny. Nový test spotřebitelské organizace dTest však ukázal, že část výrobků se na tuto reputaci pouze spoléhá. Některé salámy totiž neobsahovaly tolik masa, kolik slibovaly na obalu, jiné mátly i svým vzhledem.
Ukázkový úvodní text článku
Někoho možná překvapí, že tou babičkou jsem já. Všeobecně se o mně totiž ví, že nerada trávím čas v kuchyni. Ačkoliv docela dobře vařím i peču, z taktických důvodů tuto skutečnost před rodinou tajím.
Sejít se v útulné vesnické hospůdce na pivo či víno bývala běžná zábava. Scházeli se v nich místní obyvatelé, chataři, chalupáři, turisté. Domlouvaly se tam kšefty, sháněli se řemeslníci, navazovala se kamarádství. Teď jsou takové podniky raritou.