Bydlení a zahrada
Nemám ráda živly. Naštěstí bydlíme na kopci, takže u nás nehrozí povodeň. Vichřice se ale bojím v létě i v zimě. Jedna taková nás kdysi v polovině prosince pěkně potrápila.
Alena Velková
Co považujete za úspěch výchovy? No jestli ho vidíte v tom, že se dítko řídí vašimi radami - tak to jste vedle. Já za úspěch výchovy vidím, když se dítko chová jako vy, a to ve chvílích, když se nekoukáte... Dobrá. zkrátím to. Tak jo. Pořídil jsem si taky kárku.
V první části jsem se věnoval popisu našeho rodinného klenotu. Náš tatínek kárku velmi opečovával, přetíral ji, čistil a pravidelně mazal ložiska nábojů. Černým krémem na boty leštil gumy. Jezdil s ní pro propanbutanovou bombu.
Panelový dům dnes připomíná nepřetržité staveniště. Vrtá se, bourá, řeže – a vy jste nuceni to poslouchat. Hluk je legální, dlouhodobý a nenárokuje žádnou kompenzaci. A pokud si stěžujete známému, uslyšíte: „No, co jste čekali, když bydlíte v paneláku?"
Moje vitální maminka byla dlouhou dobu vdova a často k nám jezdívala na návštěvu. Vždy nejdříve otevřela dveře do menší spíže a pronesla horáckým nářečím:
Každý máme nějaký předmět, který se dědí. Z otce na syna. Pro mne je tím předmětem kárka, kterou je možné tlačit před sebou či zapřáhnout za kolo.
Každý si přeje mít dobré sousedské vztahy. Jenže každý si pod tím výrazem představuje něco jiného. Někdy se může ukázat být problémem i hodný, ochotný člověk.
Příběh o touze, rychlém rozhodnutí a maximálním snažení s minimálním výsledkem. U nás doma není o zážitky nikdy nouze, ale některé z nich lze pozitivně vnímat až s odstupem času. Do této kategorie spadají zejména zážitky vánoční.
Když si myslíte, že se máte celkem dobře, když polevíte v obezřetnosti a prakticky usnete na vavřínech, pak se vždycky (vždycky!) zaručeně něco stane.
Něco jsem na sociální síti okomentoval a stal se členem skupiny Elektrikáři. K těm se sice nehlásím, přestože jakýmsi povědomím i zručnosti disponuji a dokázal bych si počínat lépe než předchozí nájemce bytu. Mám na mysli správné zapojení vypínačů, zásuvek, světel nebo zhotovení prodlužovací šňůry.
Když jsme se z velkého třípokojového panelového bytu přestěhovali na důchod do malého domečku pod lesem, nastala otázka: "Kam s nimi?"
Blíží se období, kdy se opět po roce všude objeví dýně. Dekorace spojené s oslavami Halloweenu někteří lidé milují, jiným lezou na nervy. Ale udělat si ve své blízkosti nějakou podzimní výzdobu se dá i jinak.
Představte si, že jsem se dožila více než sedmi dekád, a teprve teď jsem si objednala úklidovou firmu. Jen tak na zkoušku – základní balíček, bez mytí oken, žaluzií a archeologického výzkumu v útrobách šatníku.
Už jste někdy něco vyhodili a dodatečně jste toho litovali? Mně se to párkrát v životě stalo, ale přežila jsem to. Patřím spíš do skupiny lidí, kteří nemají se zbavováním se nepotřebných věcí zásadní problém. Preferuji totiž rozumný pořádek ve věcech, a ten nejde udržet, pokud se hromadí zbytečné věci v omezeném prostoru.
Zařídit kuchyň, která je nejen krásná, ale i praktická, může být náročný úkol. Chceme z ní udělat srdce domova. Místo, kde rádi vaříme a zároveň je vše potřebné po ruce, ale ne příliš na očích. Spojit styl a funkčnost není nemožné, když víte, jak na to.
Zdědit můžeme opravdu kde, co. Movitého i nemovitého. Třeba špatné vlastnosti, velký nos, dům nebo dluhy, záleží na štěstí a počtu příbuzných. Před pár lety jsem mimo jiné zdědila křeslo. Velké, bílé, plastové, skládací. Po sestře.
Největší zájem je nyní o malé byty. Žádané jsou jednopokojové, nanejvýš dvoupokojové, čím menší byt je, tím rychleji je prodán. Mohou za to nejen rostoucí ceny nemovitostí, kdy si velký byt může dovolit málokdo. Hlavním důvodem je, že opět přibylo lidí, kteří žijí sami.
Nikdy mě nenapadlo, že by se můj pragmatický vztah k zahradě mohl nějak výrazně změnit. Jsem sice zvyklá žít ve městě, ale v každé životní etapě jsem měla do nějaké té zahrady přístup.
Vztahy se sousedy jsou stejně důležité jako vztahy v rodině. A kdo má dobré vztahy, stárne se mu lépe. Jestli spolu dobře vycházíme, se často projeví ve vyšším věku.
