K cestě jsem s sebou vzala osobu mně nejmilovanější a taky nejpovolanější, Terezku. Je to moje dcera a je psycholožka, což je úplně nejlepší kombinace k navštívení místa, kde jsem prožila víc zlého než dobrého.

                                           A tady je střih.

Jak mi Terezka doporučila, nemám si nic připouštět, zbytečně mě to trápí. A tak se, milí moji, nedozvíte, co jsem viděla a dozvěděla, protože to není nic hezkýho, a navíc si to nemám připouštět. Tak.

Mám zřejmě paranormální schopnosti. Když jsem byla nemocná a uzdravila se, začali se mi lidé svěřovat se svými nemocemi, o kterých předtím s nikým nemluvili. Když jsem utekla a vypověděla o svém útěku a o tom, co mě k tomu vedlo, začaly se mi svěřovat ženy, které mají stejné trápení. Jen je mi líto, že jsem často slyšela, že utéct nedokážou. Život je tak krátký, tak krátký.

Na zimu jsem připravena. Letos totiž nehodlám péct, uklízím v podnájmu průběžně a vůbec (doufám) nepodlehnu obžerství. Dárky mám už vymyšlené, není nad to zařídit je pomocí internetu.

Nezaskočí mě tudíž množství koncertů, které nás letos čekají, nejen se sborem Gaudium Praha, ale taky s Pěveckým sborem (České) televize.

A na Silvestra se taky těším, protože budu v zahraničí. Sice jen nedaleko na Slovensku, ale zato se tam o mě budou starat, protože to mají v popisu práce. Jedu totiž do termálních lázní!

A po Novém roce mě čeká velké dobrodružství. Práce snů! Zatím si nechám podrobnosti pro sebe, ale už se na tu novou výzvu moc těším. Jen to prozradím, že už nebudu součástí štábu magazínu Sama doma, ale budu pořád pracovat pro Českou televizi.

Mám se prostě krásně!

(Psáno 11. 11. 2019)