Z vyprávění našich rodičů: Třináctá komnata mého tatínka

Z vyprávění našich rodičů: Třináctá komnata mého tatínka
FOTO: Poskytnuto z osobního archivu Zdenky Jírové

Narodila jsem se v posledních měsících války, v tehdy zvaném Protektorátu Čech a Moravy, v malém městečku na Kolínsku. Moji rodiče už nebyli nejmladší – mamince bylo 35 let a tatínkovi dokonce 45 let. Oba měli za sebou jiná manželství, tatínek byl už tehdy 2x vdovcem.

Byly to určitě okamžiky hezké, i ty, na které je lepší zapomenout. Každý měl z předchozího manželství děti – maminka syna Miloše a tatínek dvě dcery, Milenu a Jarku. Obě byly v té době již „na vdávání“. Maminka odešla od svého prvního muže už před válkou z Prahy k rodičům na Kolínsko, aby se o ně mohla postarat a její syn tam dokončoval školní docházku.

Tatínek ovdověl již před válkou a jak jsem se později tajně dozvěděla, sblížil se s jistou paní, která se už také stala vdovou. Jejího manžela odvlekli nacisti kamsi do koncentráku a měla zprávu, že tam zemřel. Oba čekali, že se po válce vezmou. Jmenovala se Zdenička.

Válečné roky plynuly bez velkých změn až do doby, kdy se v posledním roce války náhle vrátil nečekaně manžel Zdeničky, kterému se nějak zázračně podařilo uprchnout z vězení a přišel domů k ženě. Nevím, zda měla z jeho návratu radost nebo ne, ale on se o jejím vztahu s mým budoucím tatínkem nedozvěděl a tak žili spolu dál. Asi po roce se jim narodila dcera.

Můj tatínek o tom nikdy nemluvil, oženil se potom s mou maminkou, ale za kmotru jsem měla jeho lásku Zdeničku a pojmenoval mě také Zdenička. Sice si přál kluka, dvě dcery už měl z předchozího manželství, ale smířil se s tím a já měla báječného tátu. Kdyby se to nestalo, tak bych tu dnes nebyla. Řízení Osudu je někdy nevyzpytatelné. Všechno jsem se dozvěděla mnohem později od maminky a já si uvědomila, že tatínek na svou nenaplněnou lásku asi nezapomněl, protože rád poslouchal písničku „U Zborova na vršíčku je vidět na nebi jedinou hvězdičku, Zdeničko má.“

A proč o tom píši? Náhodou jsem tu písničku objevila při brouzdání po You Tube, kde ji hraje kapela Kozlaňáci. Je to smutná písnička, i proto, že byla složena vojáky v 1. světové válce, které se jako vojín účastnil i můj otec a také bratr mé maminky, který tam padl. Moji rodiče se brali 26. května 1945 až po osvobození Rudou armádou, která byla tehdy ubytovaná v naší vsi. 

Rodiče spolu šťastně žili 23 let, až do smrti tatínka. Maminka ho přežila o 16 let.

 

P.S. Písničku si můžete poslechnout zde v sekci Videa.

 

 

 

Zpět do rubriky Zpět na homepage
Váš příspěvek do diskuze:
Pro vkládání příspěvků do diskuze se musíte přihlásit
15 komentářů
Zdenka Jírová
Jsem ráda, že se vám můj příběh líbil a kladně jste ho hodnotili. Moc děkuji.
Eva Mužíková
Zdeni, písničku jsem určitě dávno slyšela. Je dobře si jí poslechnout, Tvé vyprávění skvěle doplňuje.
Dana Puchalská
Moc zajímavý příběh. Děkuju.
Jana Jurečková
Zdeni, ještě ti děkuji za písničku, je moc krásná, nikdy jsem ji neslyšela.
Miloslava Richterová
Milá Zdeni, život píše neuvěřitelné příběhy, děkuji za dojemné vyprávění i za písničku, mám ji ráda.
Jana Kollinová
Zajimavy pribeh, dobre napsany. Hodnoceni melo mit plny pocet hvezdicek. Na mobilu jsem hodnotila poprve a chybne
Ingrid Hřebíčková
Hezky se to čte, děkuji za článek.
Michaela Přibová
Článek se hezky čte. Inu, život píše romány. Děkuji.
Daniela Lender Chaloupková
Naprosto dokonalá červená knihovna. Krásný příběh plný žalu i radosti .... Děkuji :-)
Zuzana Pivcová
Dojalo mě to. Naši rodiče byli také relativně staří, ale měli jen jedno manželství. Moc jsme si jich neužily.

JSTE TU POPRVÉ?

Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.

Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?