Podzim se nezadržitelně blíží. Bude se mi zas jako obvykle stýskat po mé zahradě a květinách, to jsem si jista. A tak si je fotím, abych se pak mohla v zimě potěšit pohledem na ně, protože miluji barvy - nabíjí mne totiž.

Přiznám se, že jako zahradnice už upadám. Uvadl můj dřívější elán, už nelítám po zahradě s konví jako kdysi a nechávám to v podstatě všechno na přírodě. Co vyroste, vyroste, co ne - nedá se nic dělat. A tak bývám třeba příjemně překvapena, co mi to kde vypučelo, zatímco já zapomněla, co jsem to tam vlastně zasadila. Je to celkem napínavé a já jsem ráda překvapena, že vůbec něco vyrostlo.

Určitě řada z vás mne v zahradničení trumfne, to je mi jasné, ale přesto si vám dovolím nabídnout pro potěchu oka a rozjasnění podzimních dní pár fotografií mé květeny.