O seniorské spokojenosti

Hodně se teď mluví o důchodcích, o valorizaci důchodů, která ze zákona měla být, ale kvůli nedostatku financí bude trochu jinak. Nejen od vlády, ale i od mladých mohou senioři slyšet, že je jich více než těch na důchody přispívajících.

Vím, že i část seniorů souhlasí s tezí, že bychom mohli poškodit naše vnuky.

Každý to máme jinak. Říká se tomu úcta ke stáří. Svým rodičům, kteří celý život poctivě pracovali a dnešní terminologií řečeno přispívali, bych nikdy pobírání penze nepřipomněla. Oni si ji dávno odpracovali, nepodváděli na daních a vše řádně odváděli. Není to přece chyba seniorů, že tato situace nastala.

Názory jsou různé. Četla jsem i to, že nejvíce jsou nespokojení ti, co mají důchod vysoký a ti chudší, co dostávají nejméně, jsou spokojení. Nemyslím si, že to tak je. Zamrzel mne i výraz nenajedený důchodce. A vůbec si nemyslím, že více peněz rovná se větší spokojenost lidská.

Znám seniory, kteří žijí sami a po zaplacení nájmu a ostatních plateb jim z důchodu zbyde žalostně málo. Mohou si sice zažádat o příspěvek, ale přiznám se, ani já bych nežádala. Jenže senior šetřit umí, uskromní se, přizpůsobí své požadavky možnostem a zvládne to. Mám na mysli seniora, který je ještě fit.

Hůře na tom jsou ti, kterým je sdělena částka potřebná pro pobyt v některém z pečujících sociálních zařízení, tam jim dost často důchod ani se sociálním příspěvkem měsíčně nestačí. Díky špatné finanční situaci mají opravdu někteří z nejstarší generace ke spokojenosti daleko.

Jenže vztahovat spokojenost seniorů jen k penězům je zjednodušování.

FOTO: Miloslava Richterová

I když k pozdnímu věku patří hodně strastí, nejsme pořád zdraví, důchodový věk má i svou světlou stránku a z té ta moje spokojenost pramení. Je to skutečnost, že si senior v rámci svých možností může naplánovat různé aktivity podle svého zájmu, umí si užívat své denní radosti a někdy i nad něčím mávnout rukou, umí se těšit z krásné přírody, z domova, z místa, kde žije nebo které nově poznal. Je to určitý nadhled, který senioři díky svým životním zkušenostem mají.

S přibývajícím jarem se těšíme na vycházky, výlety, posezení a práci venku a kdo ví, na co ještě přijdeme. Já se těším, až se projedu na kole, projdu pěknou túru a až zapálíme první ohýnek. Zapadající sluníčko nám bude svítit do tváří, dokud ho nebude už jen kousek, ptáci nad námi budou vyzpěvovat večerku. Ráno budeme zase obdivovat červánky a jen co slunce pořádně zasvítí, bude to hučet v koruně rozkvetlého javoru i v bílých třešních včelkami. Nejdřív ale zasadím ty jabloňky, co jsem pro ně tak pracně vykopala jámy na podzim a čerstvou zeminu navozila, zasadím brambory, pro které jsem si vlastní sadbu vypěstovala. Budu se radovat z rozkvetlé zahrádky a děkovat osudu, že mohu být šťastná a spokojená.

Umím se radovat ze života, ale zároveň mám ráda férové jednání a spravedlnost. Nejdřív dej, až potom ber, tak to znám odmala.