Spánek lze ovládat, ale se sny je to horší, alespoň já je ovlivnit nedokáži. Mohla bych zde psát o příjemném nebo dobrodružném snění a v očích čtenářů se tak zviditelnit jako veskrze pozitivní jedinec, nebo pustit uzdu fantazii a nějaký ten líbivý sen si vymyslet, ale to by nebylo o mně, protože moje sny jsou převážně démonické, chaotické, zneklidňující. Často patří do třinácté komnaty, mezi nezveřejnitelné.  

Občas věřím, že sny nebo karty a jejich symboly mají svůj význam. V době, kdy byl manžel dlouhodobě vážně nemocný jsem v zoufalství vyhledala kartářku v naději, že se dozvím příznivou zprávu. S neutrálním výrazem ve tváři mi vyložila, že nemoc potrvá ještě sedm měsíců. To zvládneme, pomyslela jsem si s úlevou. Manžel za sedm měsíců nemoci podlehl. Byla to jen náhoda? Nikdy v budoucnu jsem nic podobného nepodnikla a přikláním se k názoru, že vykládání karet je velmi dobrá živnost, stejně jako vyklad snů, psaní horoskopů, prodej všelijakých amuletů a talismanů. Ale, co když se mýlím?

Sny a jejich významem se zabývali lidé od nepaměti. V pradávnu věřili, že sen je seslaný bohy. V řecké mytologii byl bohem snů Morfeus, který se zjevoval lidem ve spánku, uměl na sebe vzít podobu a hlas jakéhokoliv člověka. Mě ve snech většinou navštěvují jeho bratři, Fobétór a Fantasos. Na postavení hvězd zakládal svá proroctví Nostradamus a pravdivost jeho předpovědí byla nesčetněkrát potvrzena. Freud v knize Výklad snů napsal, že sen je říší iluzí. Jak by asi na Freudovo tvrzení reagoval Morfeus?

Jedno čínské přísloví říká, že mladí se živí sněním, staří vzpomínkami. V dnešní vykolejené době se většina seniorů živí hezkými vzpomínkami na staré dobré časy, sní o důstojném stáří v klidu, hmotném zajištění, o souladu s přírodou a věří, že jejich sny se prolnou do reality.