A já doplňuji: "když ti nezbývá nic jiného"."Když máš u hlavy pistoli, anebo letíš se zavřeným padákem dolů na zem." Ve všech ostatních případech se podle mě vyplatí sedlácká opatrnost a selský rozum. Na druhou stranu jsme my, lidé, co hned všemu nedůvěřují, ostatním protivní až běda. Neodkýváme na první dobrou, co nám vemlouvají "pomazané hlavy". A tak máme nálepky "proti" (to před revolucí) a "anti" (po revoluci). Zkrátka jsme divní neposluchové.

Jenomže, jak to selské hlavě vysvětlit? Přesvědčujete ji zleva i zprava. A ona na to: "Vzpomínám na defilé odborníků, co dělali Tečku. Dnes jsem jednoho slyšela: že prý lidské poznání postupuje, a že tehdy to s tou Tečkou prostě vypadalo tak a tak. Ne, nevymýšlím si. To říkal odborník! Napadlo mě, že by odborník mohl být tehdy trochu uvážlivější. Že i sedlák hodnotil zrno až o žních. Ne hned, jak ho zasel. Omluvou tomu Tečkaři je jeho současná výmluva, že byl vlastně odborník na něco, co vlastně té Tečky obsahovalo jen kousíček. Že to byla chyba jiných."

Nebudu tu dělat chytrou. I já se párkrát napálila. Jednou nám ve škole za socialismu povídal pozvaný komunista, takový docela hezký mladý muž, jak si máme vážit toho, že prožíváme skvělé časy.  A já mu věřila, že to myslí vážně, a byla dost rozpačitá z toho, že nemám ten jeho zápal. No jo, jenže on to v létě vzal z Jugoslávie do Benátek. Prý skončil v Americe a je z něj dobrý právník.

A jak já věřila vědě!  Jak bylo někde napsáno: "Vědci zjistili, že...", brala jsem to vážně. Ale pak jsem se často za pár let dočetla, že jiní vědci zjistili opak. A bylo po důvěře.

Tak tedy ekonomům, těm jsem chtěla uvěřit! Jejich tvrdým  číslům! Prognózám opřeným o grafy! Vše podle vědeckých teorií, které zaručeně odteď provždy platí. Padl Marx i Lenin a i z ruky trhu se vyklubaly netržní dotace. Pozdě ale přeci jsem pochopila, že ekonomie je společenská věda, a že co ekonom to filosof. Důvěra padla.

O právnících ani nemluvím. Znáte snad ten vtip: Ptají se právníka, kolik jsou dvě a dvě. "A kolik to má být?" odpoví a šibalsky mrkne. Tak to tedy důvěryhodná osoba také moc není. Tomu nevěřte nos mezi očima!

A věřit politikům? Žertujete? Sluch mám ještě dobrý a tak zatemněný mozek nemám. Slibuji, že politikům začnu věřit... hned, jak doženeme Západ! ... Ano. Vy se nepamatujete, jak to tehdy tvrdili? No ano, bylo to už v minulém století, já vím... Ale že to vypadalo, že to myslí vážně?

A jsem zase na začátku. Důvěřuj! Ale komu? A co? Povím vám, jak to dělám a budu dělat i dál: věřit budu postaru - se sedláckou opatrností a selským rozumem.