Měsíc říjen byl pro mne pořádně hektický a nabitý událostmi. Začal sice odpočinkovým pobytem v Bialce Tatrzanské v Polsku, ale po návratu domů jsem odpočívala dál, a to z donucení. Po pár dnech nade mnou zvítězila viróza, která na mě přeskočila od spolucestující v zájezdovém autobusu. Úplně ji citím, mršku (virózu, ne tu paní), jak mi skáče za krk, zasekne se drápkem a drží a drží. A já kašlu, potím se a nadávám. Venku krásné babí léto a babi Elenka v posteli s horečkou. Dokonce musím vynechat i první přednášku U3V.
Ale už jsem z toho venku a 16. října se jedeme nechat hýčkat a rozmazlovat do rožnovských pivních lázní. Čas od času by si to rozmazlování a hýčkání zasloužil každý z nás.
Další očekávanou událostí je kratičká návštěva kamarádky z daleké Roudnice. Těším se, jen se obávám počasí. Ale sv. Petr mě má rád, obloha je po oba dva dny modrá jako na Jadranu, teploty příjemné, bez větru a plískanic. Zafunguje náhoda v podobě kamaráda a bývalého spolupracovníka s taxíkem. Vezeme se jako královny do Priessnitzových lázní vysoko nad město Jeseník. Jsme tři, Alena, Zdenka a Elena.
A je nám spolu hezky, tedy alespoň mně je s nimi hezky. Užíváme si krásného dne. Brodíme se spadaným zlatým listím a libujeme si, že vysavač na listí je někde daleko za námi. Druhý den máme ještě celé dopoledne. Taxík nás znovu vyveze nad město, tentokrát na Křížový vrch. Mokrým listím ozdobeným jinovatkou, která se na sluníčku mění v krůpěje rosy, se vydáváme dolů do Jeseníku. Smetanovy sady, Villa Regenhart, náměstí, oběd a blíží se čas odjezdu. A to nám zbývá na příště Karlova Studánka, výšlap na Praděd, Rejvíz, Zlaté jezero …
Dny utíkají, střídá se mlhavo se zlatými slunečními rány. Ta mám nejraději. Ale i mlhy mají své kouzlo.
Blíží se konec měsíce. Moje narozeniny. A já si přeju návštěvu zoo Ostrava. A v tom je na chatu íčka výzva od děvčat z Ostravy. Přijeďte, půjdeme do zoo. Neváhám a hlásím se. Byly jsme čtyři a užily jsme si to. Mirko, Eliško, Helenko, děkuji.
Poslední říjnové ráno nás zaskočí pořádným mrazem. Nastává čas teplého oblečení, čajíčků a rýmiček.
Ať vás nic nepříjemného nepotká. Možná vás zahřeje některá má fotografie, těch slunečných je v tomto paklíku docela dost.
Neustále čtu o tom, že bychom se měli připravovat na život ve vysokém věku. Jenže moji příbuzní z toho mají legraci. Nepodporují mě v mým…
Redakce
Jsou dny pěkné, méně vydařené i dny zvané blbec. S přibývajícím věkem jsem si blbé dny zakázal. V pětasedmdesáti je člověk rád, že ráno…
Já nechápu, proč lidi odsuzují tu nádhernou dobu mého dětství a mládí, ten skvělý a jistoty zaručující socialismus pod vedením rodné matky…
Pootevřu jedno oko a mrknu na budík – čtvrt na osm. Ne, ještě nevstanu, protože určitě ještě nemám ve schránce předplacené noviny. Jenže…
Jsem nenapravitelné ranní ptáče. Dokonce mi vyhovuje přechod na letní čas, protože se k ránu stejně budím, pokud je sluníčko. Přímo bych…
Mám domek. Krásný, rekonstruovaný, v hezké obci a na dobrém místě. Samozřejmě, že dům se zahradou nese s sebou starosti, ale s tím jsem do…
A je to tu zase. Rok se s rokem sešel a já mám narozeniny. Letos jsem na to trochu vyzrála a pracovní oslavu jsem udělala společně s…
Buďto budeš jen čekat na smrt nebo se vzpamatuješ a začneš nový život. Tu větu mi řekla sousedka asi dva roky po smrti manžela. Vybrala…
Redakce
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole, stát v potoce po kolena ve vodě, stavět hráz z kamení a větví, jen aby byla…
Termální prameny mě baví, ale když někde pramení, jsou v zájmu turistů a hlavně peněz spoutané, přistaví se tobogány a nesou vznosný název…
Někdy se stane něco, co zůstane v paměti dlouhou dobu, celoživotně. Počátek události nastal v polovině minulého století na druhém stupni…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na kterou jsem nebyla připravena. Sestra Míša odjela do Anglie, začaly…
Jedno z přikázání Desatera praví – Pomni, abys den sváteční světil. Dnes je významný státní svátek, a i když nejsem zrovna věřící, slunce,…
Tak jsem se nedávno dožila velmi úctyhodného věku. Mám primát, protože nikdo z rodiny, široko daleko zpátky, se takového věku nedožil. Moje…
Nedávno mi sousedka řekla, že mi závidí rodinu. Připadáme jí prý perfektní. Obdivuje, jak se často scházíme, stále něco slavíme, jsme prý…
Redakce
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne. Modrá obloha bez mráčku předpovídala krásný letní den. Ještě chvíli ležet se…
Jen si představte to štěstí! Přemýšlím, co k obědu, protože v těchto vedrech se mi tedy moc vařit nechce, a slyším, jak Jindrovi kvákla…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před odchodem do práce nestihl, mohly jsme se sestrou a maminkou spolehlivě…
Jeden večer blbnu, co mi síly dovolí, na pódiu, s elektrickou kytarou na krku a černým kloboukem na hlavě. Jako klaun. Na sále tanečním s…
Na zastávkách či přímo ve vozech MHD každý z nás občas zažije něco, co ho překvapí, rozhodí či doslova naštve. Ale to, co zažili cestující…
Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí. Mnoho událostí v našem životě se mi již dávno tak nějak vykouřilo z…
Dovolil jsem si luxus. Být líný. Nebyl to dobrý počin. Šlo mi o život. V neděli jsem se vrátil z dovolené na Slovensku. Někteří nad ní i…
Každý z nás proživá svůj životní příběh. Každý máme svůj příběh trochu jiný, ale jedno máme všichni společné. Jednou přijdeme a jednou…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy Kníničské přehradě. Kozí Horka byla ke koupání a rekreaci u vody přímo ideální,…
Když jsem se stavila minulý týden u kamarádky Ivy na kafi, ptala se mě, jak to, že nic nepíšu, že to marně na íčku hledá. No nepíšu, teda…
"Vyměníme starý, oprýskaný, opotřebovaný a ošklivý nábytek, koberec a vymalujeme. Od vás potřebujeme, abyste z vnitřků skříní vše…
Nedokážu sedět sama doma, koukat na televizi. Vždy jsem byla ráda ve společnosti. Když manžel zemřel, je pro mě samota ještě horší. Cíleně…
Redakce
“Kde je dnes pán s králíčkama?” rozhlížela se marně na trhu v Českých Budějovicích po Piaristickém náměstí blonďatá tříleťačka. Vyhlížela…
Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata, přesněji to, co jsme si pořídili, a je jedno, zda je to opeřené nebo…
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem nastoupila na noční službu v nemocnici na interním oddělení. Byl klid, pacienti…
Pojedu sama k moři. Tu větu jsem převalovala v hlavě asi pět let. Jsem nerozhodná, mluvím mizerně anglicky. A jsem mistr v představách,…
Redakce
Tohle je intimní zpověď zralé ženy. Proto varuji všechny čtenáře, kteří nejsou zralými ženami, aby si dobře rozmysleli, zda budou…
V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna 1968. I já se zahloubávám do vzpomínek z této doby a následující normalizace. To…
Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená. Bylo nás pět, a měly jsme za sebou první rok v pracovním procesu po…
Od mala mám ráda míče. Malé, velké, hladké, krásně barevné, kulaté, příjemné do ruky. Míče v barevných síťkách. Doma jsem měla jeden…
Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první dovolená. Dva týdny.
Horký téměř letní den, slunce se kutálí po nebi a paprsky objímá zem.
Bylo to v létě, o prázdninách, na Moravě v Ketkovicích, někdy z kraje padesátých let. Byl to ten rok, jak v rádiu hlásili, že k nám začaly…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
-
HOKEJOVÁ TIPOVAČKA
-
Kvíz i60 - 22. týden
"Padesát let od..." Tento týden si ve vědomostním kvízu připomeneme nejrůznější výročí.
- Foto dne
