V pavučinkách třpyt
podzimního rána,
odchází léto
a tím loučí se s námi,
slunce už nepálí,
jen hřeje vzpomínkami.

Do klína růže spadla,
když píseň podzimní
se krajem rozezněla
slovy básníka,
jenž melodii naslouchá.

Na tváři lechtá babí léto
a zatím co podzim pospíchá
nabízet barev na tisíc,
léto dohořívá,
a jeho modrobílá
se v ranní mlze ztrácí.