Petr Žižka
Sám o sobě tvrdí, že je šťastný senior. „Už jen tím, že ráno vstanu a zjistím, že žiju, tak mám hned dobrou náladu,“ říká Jaroslav Hrubý, kastelán zámku Linhartovy.
Petr Žižka
Při spanilých jízdách ostravských velocipedistů, tedy cyklistů na historických kolech, je František Janša nepřehlédnutelný. I ve svých sedmdesáti letech jezdí na bicyklu s obřím předním kolem, kde jezdec sedí téměř půldruhého metru nad zemí.
Kdo ví, co se honilo hlavou lovci mamutů, když nad soutokem dvou řek, dnes zvaných jako Odra a Ostravice, seděl a vyřezával sošku. Kdo byla ta štíhlá žena, kterou před 25 000 lety vytvořil na kopci, který se dnes jmenuje Landek a který najdete na okraji Ostravy?
To se tak procházíte zámeckým parkem v Hradci nad Moravicí a nedaleko obrovité Bílé věže se ozve skladba Pro Elišku od Ludwiga van Beethovena. Hudba se line z obrovitého betonového reproduktoru. Díky tomu se tóny doslova roztékají po louce.
Jeruzalém. Město, jehož návštěva nemůže nechat nikoho chladným. I srdce z nejtvrdšího kamene musí změknout a poznat sílu, která je uložena ve zdech kostelů, chrámů, bazilik, kaplí, modliteben a mešit. Sílu, která vyzařuje z dlažebních kvádrů, po nichž šlapaly miliony lidí.
Asi málokdo by si troufal říci o autorce příběhů o lvici Else, že poznala málo krásných míst. Spisovatelka Joy Adamsonová procestovala Evropu a nový domov našla v africké divočině. Tam vytvořila své knihy, které se pak staly předlouhou k dojemným filmům, u nichž zaslzelo nejedno oko divákovo.
Ostrava už dávno není městem, kde se po ulicích potácejí horníci znaveni náročnou šichtou v dole a stejně náročnou dřinou u výčepu náleven páté cenové skupiny. Kdo má Ostravu zafixovanou jako černé, špinavé město, které přitahoval brigádníky, má zkreslené a zastaralé představy.
