Alena Tollarová
Portál jsem objevila na jaře 2014 díky akci Hledáme zralé modelky. Po tom, co jsem se tu trochu porozhlédla, začala jsem přidávat svoje soutěžní články i články o cestování apod. Předtím mě vůbec nenapadlo, že bych mohla psát a ukazovat veřejně svoje fotky. Díky i60 jsem našla i spoustu přátel. A je mi tu dobře.
Obec: Podřipsko
Povolání: sekretářka, nyní důchodkyně
Věk: 71
Měsíc prosinec se, co se týče počasí, u nás vůbec nijak nevytáhl. Zatímco z různých stran přicházely hlášky o nádherných modrých a slunečných dnech, nám nezbývalo než užívat vitamín D v tabletkách.
Alena Tollarová
Máme po vánocích a rok 2024 zběsilým tempem pádí do roku 2025. Sotva jsme rozbalili dárky pod stromečkem a je tu poslední neděle v roce.
Na pověry nevěřím a novoroční předsevzetí si nedávám. Letos jsem však udělala výjimku. Tedy, ne že bych začala věřit pověrám, černá kočka ani pátek 13. mě nerozhází. Výjimku jsem udělala 1. ledna 2024 a rozhodla se dát si Novoroční předsevzetí.
Státní zámek Ploskovice najdeme ve stejnojmenné obci nedaleko Litoměřic. Půvabná stavba si zahrála v několika pohádkách, filmech i seriálech. Patří k nim i jedna z mých nejoblíbenějších pohádek - legendární Princ a večernice.
Ještě pár dní předtím, než se podřipská krajina zahalila bílým neprůhledným závojem z mlhy, zvala dychtivé poutníky k cestě prosluněnou krajinou. Jako stvořená k pohodové procházce v kterémkoli ročním období je alej praotce Čecha, vinoucí se mezi poli z Ledčic do Mnetěše.
České středohoří, mnou milovaný kout naší země, je plný krás. Krás přírodních, kterých se jen těžko můžete při toulkách po malebných kopečcích nabažit. A kopce, zejména v jeho části po levé straně Labe, jsou ozdobeny hrady, shlížejícími do kraje, resp. v současné době jejich zříceninami. Jednou z nich je méně známý hrad Blansko.
Ve čtvrtek 19. září 2024 se budík ozval v 7 hodin. Namáhal se zbytečně, stejně jsme už byli vzhůru. S uspokojením jsme konstatovali, že hotelové postele jsou pohodlné a jsme připraveni vyrazit vstříc druhému stockholmskému dnu.
Čas nezastavíš. Je spravedlivý a měří všem stejně. To jsem si říkala, když jsem otáčela listy v kalendáři a nezadržitelně se blížil měsíc září. Stejně jako děti, které by chtěly prodloužit prázdniny pokud možno na nekonečno, tak i já jsem si přála, aby se srpen zastavil a mohla jsem svůj věk stále začínat číslicí šest.
