Alena Velková
Prosím, berte moje příspěvky s náležitou rezervou :-)
Obec: Praha 6
Sněží. Jako vždy jsem trochu zaspala, ale už mám přezuté auto. Naštěstí z letních na zimní a obráceně ze zimních na letní to jde snadno. Jen nevím, co s tou břišní pneumatikou.
Alena Velková
Zdá se, že už jsem dosáhla věku, kdy mě muži začínají přirovnávat k ovoci. Prý jsem zralá žena. Zatím nevím, kde jsou hranice mezi jednotlivými stádii nezralosti, zralosti či přezrálosti, ale tiše doufám, že ještě nejsem zralá vyhodit na kompost.
Ráda cestuji, ale nerada řídím. Proto jsem kdysi při dojíždění do práce občas využívala i meziměstský autobus. Nebylo to špatné spojení. Bus jel každou půlhodinu.
S mojí kamarádkou jsme si hodně podobné. Máme podobnou postavu, podobný účes, podobný styl oblékání, podobné zájmy a také podobný smysl pro humor. Lidé, kteří nás blíže neznají, si občas myslí, že jsme sestry.
Máme tu září a s ním krásné babí léto, ale mně je jasné, že zahrádce už v tomto roce pomalu odzvonilo.
Většina z nás to zažila. Láska. Svatba. První dítě. Druhé dítě. Načež následuje známý kolotoč: domácnost – práce – výchova dětí. Trošku honička, ale jste mladí, takže zmatek bez problémů zvládáte. Děti pomalu rostou a dělají vám radost. Máte pocit, že všechno zůstane zalito sluncem na věky věků.
