Téma: přátelství
„Tak už jsem zase o rok starší a tlustší,“ pravila Maruška v úvodu našeho dalšího posezení v cukrárně nad kávou a větrníkem. Tvářila se zachmuřile, ale u ní člověk nikdy neví, jestli to myslí vážně nebo si dělá legraci.
Jan Pražák
Je s podivem, jak je obtížné charakterizovat blíže člověka, se kterým trávíte dlouhá léta mládí každou volnou chvíli. Člověk přitom nezkoumá jeho charakterové rysy, nehodnotí jeho chování, nesnaží se za každou cenu vniknout do jeho osobnosti, tím méně ji nějak ovlivňovat.
Kedysi mali naše staré mamy na stene ručne vyšívané „nástenky“, kde bolo okrem iného vyšité „Hosť do domu, Boh do domu...“ , čo vyjadrovalo dôležitosť pohostinstva a prijatie hosťa v dome. Ibaže, nie každý hosť je požehnaním.
Na půdě u dědečka jsem našla deštník po pradědovi. Byl starý, velký, krásný, černý, s dřevěnou rukojetí, líbil se mi moc. A tak jsem si ho vzala.
„Nešla bys se mnou na koncert?“ ozvala se po krátkem pozdravení její nejbližší kamarádka. Sice se právě zmítala ve víru nových pracovních poznatků, v obavách, že to snad nikdy nemůže zvládnout a následné příšerné únavy, avšak při té nabídce bývalé kolegyně docela pookřála.
Občas mívám zvláštní dny. Trochu přemýšlivé, trochu vzpomínací. Před očima mi defilují až rozostřené obrazy minulosti jak starý film. Matka na starém kuchyňském sporáku vaří bramboračku, otec sedí v obýváku na gauči a čte si noviny.
Sešly se po letech. Naposled se viděly v létě v osmašedesátém a pak dlouho nic. Dvě odešly, jedna zůstala. Seděly v kavárně na Petříně a dívaly se dolů na Prahu. Tři kamarádky.
Vztahy se sousedy jsou stejně důležité jako vztahy v rodině. A kdo má dobré vztahy, stárne se mu lépe. Jestli spolu dobře vycházíme, se často projeví ve vyšším věku.
Dělá mi radost dávat lidi dohromady. Hlavně ty, které k sobě pasují a kteří jsou si navzájem sympatičtí, nebo lidi se stejnými či podobnými zájmy. Jaké předpoklady pro spojování lidí musí člověk mít?
