Téma: média
Na internetu se dnes šíří neuvěřitelné množství zpráv. Některé pravdivé, jiné zcela vymyšlené. Příkladem za všechny bylo v poslední době období kolem voleb. Rozpoznat, čemu se dá věřit, je někdy opravdu těžké. Dobrou zprávou ale je, že se to dá naučit.
Redakce
„Budeme se zúčastnit předvádění těch nových aut a budu apoštolovat prevenci,“ pravil muž a žena doplnila: „Kdyby jsme měli ty peníze, tak by jsme mohli zasmlouvat dobrou cenu. Je draho, je to dynamický preissing. Ale, když jsem todle pozorovala, tak ty auta jely hodně rychle a to červený mělo nízkou výšku, a to je velká drobnost.“
Jmenuji se Kateřina Palmová a jsem studentkou oboru mediální komunikace a žurnalistiky. Momentálně pracuji na své absolventské práci, která se zaměřuje na mezigenerační rozdíly v mediální gramotnosti.
Kam až sahá hranice otevřenosti a kde začíná neslušnost? To je otázka, která rozděluje generace. Zatímco mnozí mladí lidé bez zábran rozebírají na veřejnosti všechna možná intimní témata, pro většinu starších dam je například nepředstavitelné, že by mluvily o menstruaci či prožitcích při sexu.
Už je to sto let, kdy poprvé vysílal z letiště ve Kbelích Český rozhlas. A já si uvědomila, že tahle instituce mě provází celý život a dost mě ovlivnila.
V Událostech na ČT nejdříve nad financemi brečela důchodkyně. Tedy přesněji, emoce ždímala hlavně autorka reportáže. Senioři se prý bojí, stydí se žádat o příspěvek na bydlení, Soňa Pekarová Adamová si sype popel na hlavu, díl viny prý nesou i politici...
Psali to v novinách. Četl jsem to na internetu. Vím, že to tak je, protože to bylo na facebooku. Někteří lidé přistupují k informacím s přesvědčením, že když někde něco četli, je to pravda. Jiní naopak nevěří ani tomu, co je podloženo pěti zdroji a stvrzeno rozhodnutím soudu.
Mediální detox, informační dieta, pozitivní zpravodajství. To jsou pojmy, o kterých se čím dál více mluví. Neznamenají, že má člověk takzvaně strkat hlavu do písku před novými informacemi. Ale mohou být nástrojem, jak přežít v mizerné době.
