Téma: Ty, které jsme milovali
Říkávalo se o ní, že žila ve stínu své slavné krásné sestry Jany. Ale není to pravda. Užila si slávy, cestování a obdivu jako málokterá herečka. Jen v tom všem neviděla smysl života, chtěla lásku, rodinu, klid.
Hana Charvátová, redakce
Bylo jí jen šestnáct, když si jí na festivalu Mladá píseň Jihlava všiml ředitel Divadla Rokoko Darek Vostřel. A tak se s ní maminka a babička odstěhovaly ze Slovenska do Prahy. Aby ji tam tak trochu pohlídaly. Ve slibné kariéře jí ovšem bránit nechtěly.
Kdyby žila v dnešní době, byla by miláčkem bulvárních novinářů. A možná, že by si to užívala. Byla ráda středem pozornosti a její chování mnozí lidé považovali za skandální. Jak už to u výjimečných osobností bývá, byla milována i odsuzována zároveň.
Když se někdo narodil v roce 1929 do smíšené česko - německé rodiny, nevěstilo to nic dobrého. Když měl k tomu navíc mimořádný talent, platilo to dvojnásob. Byl to její případ. Od začátku bylo jasné, že tento životní příběh bude pestrý, ale ne jednoduchý.
Dvě půvabné Češky a šarmantní Francouz se procházejí Prahou a konverzují. To byl základ výuky francouzštiny, kterou vysílala Československá televize v 70. letech. Pořad měl obrovský úspěch. A mnozí lidé Marii Drahokoupilové stále říkají, že na něj vzpomínají.
V dětství byla obklopena luxusem, v dospělosti obdivem, pak opovržením, kritikou, bídou a alkoholem. Zemřela osamělá, bez rodiny, bez přátel. Ale přesto zůstává nesmrtelná a její filmy se líbí stále, a to i novým generacím.
Posledních sedm let života strávila na lůžku. Kvůli mnoha zdravotním obtížím už nemohla chodit, přesto stále přijímala hosty. Bavilo ji vzpomínat, žertovala, sledovala televizi.
Život této dámy byl jako na houpačce. Zatímco diváci ji milovali, prožila trápení. Kdyby v době jejího života existoval bulvár, plnila by jeho první stránky.
Člověk žije, žije a najednou je z toho taková hovadina, až oči přecházejí. Tento Gogolův citát měla ráda a často ho používala. Byla vtipná, moudrá, ale ne každý jejímu stylu humoru rozuměl.
Když jí lékaři oznámili, že má rakovinu, rozhodla se, že o tom řekne jen nejbližším. Nepřála si, aby se její nemoc stala věcí veřejnou. Pro diváky tak byl její odchod ze světa překvapením. A je to dobře. Aspoň si ji navždy pamatují jako tajemnou, nedostupnou krásku.
