Téma: Glosa Hany Švejnohové
Jsme v polovině března a stará pranostika tvrdí, že bychom ho měli trávit za kamny. Možná je právě proto oblíbený zejména u čtenářů, protože zalézt si do tepla s pěknou knížkou v ruce je docela příjemná představa. Zejména, když se ochladí…
Hana Švejnohová
Po desetidenním ozdravném pobytu v Lázních Jáchymov na začátku prázdnin bylo jasné, že na další cestu vyrazíme pro změnu bydlíkem.
Věděli jste, že 21. května byl Mezinárodní den čaje? Já tedy ne, ale odněkud to na mě vyskočilo, a i když to máme pro letošní rok už za sebou, vybavil se mi jeden zážitek z loňského léta…
Přestože naše nejčastější randíčka s kamarádkou Ivankou probíhají v naší oblíbené květinové kavárně, občas si je zpestříme nějakým uměleckým zážitkem v metropoli. Poslední z nich jsme si dopřály zrovna nedávno. No, dopřály…. spíš to bylo naše zbožné přání.
Láska k domovu nevznikne na první pohled. Je to dlouhodobý proces...
Nebyl. Pořád tu je, máj, lásky čas… jak praví romantické klišé slavného básníka. Možná i proto byl 15. květen na základě rezoluce Valného shromáždění OSN označen jako Mezinárodní den rodiny.
Co si budeme namlouvat, jsme národ remcalů. Věčně nespokojených. V lepším případě jen brblajících, v horším servítky si neberoucích.
Ano. Zde jsou lvi. Vlastně už tu byli. Teď se vytratili z mapy českého filmového byznysu, aby nás opět za rok vystrašili svým zákeřným útokem na místa, kde je nikdo nečeká…
Tak nevím. Asi si nechám tenhle soubor permanentně otevřený na ploše, abych do něj mohla kdykoli aktuálně zaznamenat všechny ty nepochopitelné činy a reakce mého muže, dřív než je v tom množství zapomenu… Protože buď jsem blázen já – a to si teda nemyslím, anebo on, což je daleko pravděpodobnější.
Parafrází titulu mého nejoblíbenějšího vánočního filmu, který určitě znáte, si dnes dovolím jedno roční retro...
