Téma: povídka
„Tak už jsem zase o rok starší a tlustší,“ pravila Maruška v úvodu našeho dalšího posezení v cukrárně nad kávou a větrníkem. Tvářila se zachmuřile, ale u ní člověk nikdy neví, jestli to myslí vážně nebo si dělá legraci.
Jan Pražák
„Proč se nerozvedeš, Vojto? Kdyby na mě manžel žárlil tak, jako Vlaďka na tebe, už bych mu dávno utekla i za cenu, že bych zůstala sama se synem.“ Monika odstrčila myš, otočila se na židli a zvědavě vyčkávala, co jí na to řeknu.
Vážení čitatelia, prichádzam k vám po tretí raz. Ešte máte chuť poprechádzať sa so mnou svetom bájok, ktoré nesú v sebe posolstvo pre ľudstvo? Možno neprinesiem nič nové, iba sa pokúsim zamerať pozornosť iným smerom. Neskúsiš/nevieš – skúšam.
„Ještě změříme tlak a bude to všechno. Máte pevné zdraví a leckterá sedmdesátnice vám může závidět, paní Novotná. Vy máte za měsíc 94. narozeniny?! No to je krásné, dožít se takového věku. A co byste si přála k narozeninám?“
Celý to začalo předloni na podzim, krátce po šestým výročí naší svatby, to bylo našemu synovi pět let a dceři tři. Roman se mě jednou zčistajasna zeptal, jestli by mi nevadilo, kdyby se před sexem oblíknul do ženskýho prádla.
Začala jsem po delší době opět něco psát. Tentokrát to není pohádka, ale novela. Psychologicky zaměřený příběh ženy určený právě ženám. Jak jinak, že jo.
Chcete sa so mnou po druhý raz poprechádzať svetom bájok, ktoré nesú v sebe posolstvo pre ľudstvo? Dnes to bude o líške a strapci hrozna. Možno to bude podnet pre zamyslenie a možno iba pre pobavenie.
