Cestování
Michaela Přibová
Ukázkový úvodní text článku
Chodíme každý měsíc. Je jedno, jestli sněží, mrzne, je parno, vítr a další rozmary přírody. Ještě jsme jako důchodci nezlenivěli. Vyrážíme do terénu, obejmout přírodu. Jsme čtveřice dědků ve věku 72, 72, 74 a 76 let.
Na středu 25.2.2026 jsem našim seniorům připravila výlet na Slovensko do Vysokých Tater. Jeli jsme vlakem do Popradu, pak električkou do Starého Smokovce a nakonec lanovkou na Hrebienok.To byl cíl naší cesty.
Ukázkový úvodní text článku
Po prohlídce vily Tugendhat jsem toužila už dávno, ale nikdy mi to nevyšlo. Teď však navštěvuji Brno častěji, proto jedny z mých prvních kroků vedly do tohoto architektonického skvostu, zapsaného v roce 1969 do Státního seznamu kulturních památek ČSSR.
Když jsme si se ségrou koupily své první hole nordic walking, byly jsme plny nadšeného turistického očekávání. Neboť jsme byly okouzlené. Jimi. Na dovolené na Šumavě nám totiž hole půjčili. Šlo o první vzájemné setkání.
Jaro už pomalu ťuká na dveře, ale zima se stále nechce vzdát. Ve čtvrtek 19. února dvouhodinový výšlap s Dorinkou okolo Vratislavic. Všude kolem spousta sněhu a sluníčka, zkrátka pohlazení na duši.
Ukázkový úvodní text článku
Cesta do Botswany byla jednou ze čtyř etap našeho putování po zemích jižní Afriky. Přiletěli jsme tam z Namibie.
A je to tady zase. Dva roky od poslední kontroly vozidla utekly jako voda, tak bude nutno opět nechat zkontrolovat auto, abych mohla s klidným svědomím a bezpečně brázdit naše komunikace.
Samozřejmě i atmosféru. Fotka má tu výhodu, že připomene, co jste už zapomněli, včetně příběhu s ní spojeného. Spoléhat na paměť je ošidné. Mnohem jednodušší je mrknout a hned vím.
Hrdý, zákeřný Vesuv. Hrozba a memento mori. Vesuv – dominanta, vzpínající se asi 20 km od Neapole. Vrchol sopky Vesuv se tyčí do výše 1281 metrů nad mořem, stojí majestátně nad krajinou, která leží na jeho úpatí.
Únor bílý pole sílí a po těch polích se celé únorové dny válí mlha, slunko nevykoukne zpod šedé klenby a doma se musí celé dny svítit. A tak i malý výlet, který nás vytrhne z této šedi únorových dní, je vítaný.
Když v letech 1591 až 1596 založil Jan ze Žerotína tuto papírnu, určitě netušil, že bude tak dlouho v provozu. Dnes je to s jedenácti zaměstnanci jediná výrobna ručního papíru v České republice i v Evropě a je v provozu neuvěřitelných 430 let. Nachází se v blízkosti zámku Velké Losiny.
Tak pokračujme ve vzpomínkách na tu zemi, svatou pro ty, co věří, stejně jako pro ty, kteří se chovají, jako když jim nic svaté není. I pro nás, kteří netuší, zda jsou nebo nejsou věřící, a kteří nechápali, co se to tam s nimi dělo.
Začátkem devadesátých let minulého století můj manžel v Praze tlumočil ministru zdravotnictví Kambodže, který se svým vystupováním výrazně lišil od obvyklé představy politika. Mluvil pomalu, nevýrazně a potichu. Působil až nesmělým dojmem.
Proč si 12 let poté nezavzpomínat na nejkrásnější cestu a vůbec nevadí, že nejsem jediná, pro kterou byla návštěva Izraele splněným snem, spíše naopak.
Nikdo z nás neví, co ho čeká v letošním roce 2026. Znáte to pořekadlo: "Člověk míní, Pán Bůh mění". Článek by se měl proto raději jmenovat, co bychom chtěli prožít, vidět a procestovat v následujících měsících.
Náhodou jsem se vrátila do města v Den zázraku (19. září), který se opakuje třikrát do roka. Ten den Neapol byla přeplněna lidmi. Do katedrály jsem se dostala až odpoledne. Vešla jsem do kaple sv. Januára a zeptala se, zda se očekávaný zázrak stal. Samozřejmě, zněla odpověď.
Jednou z turistických zajímavostí Vysočiny je vodní nádrž Švihov na řece Želivce. S rozlohou 16 km² je největší vodárenskou nádrží v České republice i ve střední Evropě. Zároveň jde o čtvrtou největší přehradní nádrž a čtvrtou největší vodní plochu na území naší republiky vůbec.
Když jsem měla v programu Neapol, byla jsem kromě památek nejvíce zvědavá na neapolský lid. Tedy na Napoletani. Jak píše Karel Čapek v Italských listech: "Krom té krásné přírody je tu hlavní znamenitostí původní neapolský lid."
Nikdy jsem tam nebyla, ale viděla jsem ho! Od té doby mám tenhle ostrov ráda. Zvláštní zemi plnou ledu, která se přesto občas zazelená...
Cestování mě baví, a tak pro vzpomínku zodpovědně fotím, abych si později oživil paměť. Samotného mě občas překvapí, kde všude jsem coural. Ještěže mám bohatý archiv.
Ač téměř čtyřicet let žiji na Vysočině a mám tento kraj ráda, jsem původem, srdcem i duší stále Jihočeška. Jindřichohradecko je mou srdeční záležitostí, žijí zde mí kamarádi z dětství, stále se zajímám, co je nového a dost často se tam vracím.
Když už je ta pravá zima u nás pod Řípem, tak to musí být opravdu všude. Podřipsko je totiž místem, kam se sníh a mráz dostavují sporadicky. Ještě tak ten mráz, to jo, ale sníh? Léta říkám, že pořádné zimní boty do roudnické třídenní zimy nejsou ani potřeba.
Již potřetí připravili zaměstnanci zámku Červená Lhota na Jindřichohradecku v jižních Čechách zimní prohlídky, tentokrát pod názvem Schönburské Vánoce.
Říká se, když člověk plánuje, Bůh se směje. Třeba se mi směje, ale už mám malý notýsek na rok 2026 a tam si budu opět pečlivě zaznamenávat důležité termíny. Jinak to ani nejde. Co je psáno, to je dáno.
