Chtěla bych mít malý krámek v klidné, tiché ulici a v něm prodávat sny.

Dobré, veselé i smutné.Takové, co přinášejí klid i berou dech. 

Sny, po nichž srdce bije rychleji a padají hvězdy.

Stála bych každé ráno ve dveřích a lidé by přicházeli, hledali a kupovali sny krásné, křehké a skleněné, chladící a tišící, naplněné láskou, sny růžové, sny proti samotě i proti zahálce, sny pro mladé a staré, sny proti nenávisti i proti závisti. Sny proti nudě, proti zbabělosti. Pro každého bych měla jeden zvláštní sen, ten, který by byl jen pro něho samotného.

Sny by byly vyrovnané v poličkách a na stole, na židlích i v předsíni. Jako nejdražší látky. Obsloužila bych každého.

Na zabalení snů bych měla krajkové jemné šátky utkané z pavučin. Byly by měkké jako hedvábí, každý by měl jinou barvu, aby se odlišil od snu dalšího. Každý z nás byl vždy plný snů, splněných, moudrých, krásných i  těch nenaplněných.

Byly to i takové sny, o nichž víme, že se nikdy nesplní, že se jich dožijí možná děti našich dětí. Sny, které však sníme všichni.

Tak to vše bych měla v malém krámku v klidné, tiché ulici.

Ten, kdo by si sen odnesl, přičinil by se o to, aby na světě bylo více lásky, více pochopení a ještě více krásných, něžných snů.

Každý prodaný sen by se pak stal pohádkou a každý pohádkový sen by se proměnil ve skutečnost.