"Pojď má milá,"
řekl jsi a za ruku něžně jsi mě vzal,
letmý polibek na tvář jsi mi dal, 
a pak již kráčeli jsme městem cizím,
nebýt tebe, tak tu zmizím,
ztratím se tu celá,celičká docela.
 
Pouliční lampa svítí,zlatá vychází z ní zář,
k půlnoci už čas dochází,
ozvěna kroků nás provází.
"Prší," říkám si,
ale to jen slzy štěstí smáčí mi mou tvář. 

Kdesi v dáli kostelní zvon půlnoc odbíjí,
nový den je vítán,
já s tebou kráčím městem nočním
a podivnými pocity se zmítám.
Tohle město, donedávna ještě cizí,
okouzlilo mě svou krásou, pocity mé mizí.
  
"Má milá," říkáš a slzu v oku marně skrýváš,
toto je moje město rodné a rukou k němu kýváš.
Noční nebe, noční zvuky, noční napětí,
i já jen těžko přemáhám tu, vlastní dojetí.

Tvé město rodné už nepřijde mi neznámé,
snad bude dosti času, oba se poznáme.
Chtěl bys tu drahý dožít a jednou složit hlavu
já zůstanu tu s tebou, městu na oslavu.
 
Není zde žádný smutek, žádné prokletí,
my spojeni láskou, zůstáváme na věky.