Jasně, že je v té básni srdce. Akorát jsem to řekl jinými slovy. Že je emočně silná. Takže jsme se všichni shodli.

Hezky jste si miláčkové vyměnili názory a já vám za to děkuji.

Jsem ráda, že jsme si to nad Hančinou básní řekli. Bez srdce by to asi nešlo.

Na něco je dobré jít rozumem, ale na něco raději srdcem. A já to srdce v básni svým srdcem vnímám. Děkuji.

Hani, to sluníčko už určitě vyšlo a rozpustilo chmury a zdravá mysl Ti také zůstala, jinak bys neudělala takovou pěknou a smutnou básničku. Mně se líbí. *

Asi jsem málo zdůraznil, že se mi báseň moc líbí.

Tím návrhem, jak by měla Hanka přestavět rým, by se zcela zbourala ta její dvě krásná srovnání "jdu chladnou mlhou a sama mám v duši taky chlad", "neslyším ani slovo a mě nikdo také neslyší". To přece patří v obou případech jednoznačně k sobě a mimořádně se jí to povedlo. To nelze přehodit kvůli rýmu příštích slok. Na tom trvám.

Myslím si, Jirko, že pro každého Tvé odborné rozbory nejsou. V úvodu a závěru sice vyzdvihneš emotivní náboj básně, ale "v mezičase" tu kvalitu značně přibrzdíš spoustou odborně-teoretických rad, hodících se do Příručky pro budoucí básníky. A tím Hanka není, je to člověk se srdcem, které chce něco říct. A svým , jen svým způsobem!!

Povedla se Vám nejen báseň jako taková, ale i zpracování metaforického příměru. Jen v první sloce je jinak řazený rým v koncovkách než v ostatních slokách. Chtělo by to přehodit, možná, řádky. "Jdu sama v mlze studené neslyším slovo mluvené chladno mám také v duši a málokdo mne slyší." (nebo tak nějak podobně). Máte v básni moc hezká vyjádření a myšlenky. Graduje to velmi správně do závěrečné myšlenky v posledním a významném verši. Jeho hodnotu však poněkud snižuje říkankovitá lacinost rýmu "zasvítí-posvítí". Ale to jsou jen technické drobnosti v, podle mého názoru, emočně dostatečně silné, povedené básni.

Ty dovedeš, Hanko, krásně vylíčit své pocity nejen bez té pro Tě charakteristické břitké ironie.