Napíši vám také loňský vánoční příběh, který nebyl moc veselý, ale opravdu se stal.

Náš syn loni v létě vážně onemocněl a musel být 4 měsíce v nemocnici a prvně ho pustili domů těsně před Mikulášem, tedy 4. 12. Musel mít svojí dietu bez oříšků, máku, sušeného ovoce apod.a spotřebovat vše do 3 hod., takže jsem musela přemýšlet, co budu na Vánoce péct. Udělala jsem klasické linecké těsto, které mohl a které jsem musela dát do mrazáku, aby mu vydrželo celé svátky. Moje jedna kamarádka byla tak ochotná, že mu sama upekla to samé cukroví a ještě slané se sýrem, víc nesměl. Džem si mohl namazat čerstvý s jednotlivých malých džemů na ten den nebo hodinu, kdy na to měl chuť.

Nesměl mít ani kytky v bytě, které jsem musela zlikvidovat, anebo odstěhovat jinam, než se pohyboval a to samé bylo se stromkem. Náhodou jsme tu měli malý umělý stromeček po babičce a udělali takový decentní vánoční stromeček, hlavně, že nějaký byl. Dárky se také dávaly, i když neměl zrovna vlasy na hlavě, prostě byl po chemoterapii a to většinou vlasy vypadávají. Musela jsem mu sehnat šátek, aby mu nebyla zima na hlavě i v místnosti (když to člověk nepozná, neuvěří).

Další moje známá, která ho znala od mateřské školy, mu šla koupit šátek s indiánskými ornamenty a kšiltem. Musím říci, že i když Vánoce byly ve vážné situaci, stejně mě dojaly, už jen to, že se nám syn vrátil domů a léčba musí být úspěšná (ještě do ledna 2014) a že mám kolem sebe lidi, kteří chtěli sami udělat radost nám všem.

Přeji všem lidem to nejlepší, aby se měli rádi a neřešili "blbosti".