Jsou dva.
On a ona.
Drží se za ruce.
Sem tam úsměv,
sem tam políbení.
Nic jiného vidět není.
Jsou dva, stále on a ona,
sem tam úsměv či políbení,
ale ona se před očima mění.
Občas zasněně pohladí bříško.
On bříško nemá, ale hladí to její.
Často se spolu obejmou a smějí.
Večer si potichu šeptají zasněně,
horečně přemýšlejí o jméně.
Zatím se „věci“ chystají,
na které rádi čekají.
Byli jen dva.
Čas letí...
A je tu!
Třetí!