Od rána lehounce sněžilo, no ale upřímně řečeno, já i vánočku cukruju víc...

Den plynul celkem v pohodě, slepičky snesly čtyři vejce a odpoledne přivezl syn vnuka Péťu. Kočky pospávaly v kuchyni na židlích a dědeček si odešel taky lehnout. Péťa si něco prohlížel na tabletu a já pro něj zrovna dala do trouby péct další plech vanilkových rohlíčků, kterých u nás vážně asi nikdy nebude dost. Prostě tichá povánoční pohoda.

A pak bylo najednou všechno jinak! Přijel dědečkův kamarád i s manželkou, paní Hanou. Chodívají mezi svátky každý rok, ale vždycky se dopředu ohlásí. Letos měli už od Štědrého dne velké návštěvy dětí se všemi vnoučaty a o tom, že ihned po jejich odjezdu vyrazí k nám, se mi nikdo nezmínil. Takže jsem to opravdu, ale opravdu nečekala a tím pádem ani pro ně neměla nic připraveného. Jenom cukroví bylo na míse...
Chlebíčky, co jsem dělala včera, aby se dojedla veka, než koupíme novou na Silvestra, snědl dědeček se synem ke snídani. Vánočka pochopitelně taky došla a co teď honem dát návštěvě na stůl?

Dala jsem fofrem do mikrovlnky rozmrazit kuřecí řízky, nakrájela je na nudličky a udělala kuřecí směs s cibulí, paprikama a sýrem nivou. K tomu hranolky, domácí tatarku a nakrájenou zeleninu, co ještě doma zbyla. A šup s tím na stůl na velké oválné míse a asi to chutnalo, snědlo se skoro všechno. Potom se ještě podávala 2x káva, z toho jednou vídeňská se šlehačkou a cukroví. Odjeli chvilku po osmé... Uff, ale bylo to trochu hektické a doufám, že další kolo si dáme nejdříve až na Velikonoce, nebo v dubnu, na Jaroslava. A hlavně, že to budu čekat a ne že na mě udělají zase takovou přepadovku!!!