Miluji vodu, koupání a plavání. Už od dětství tráveném o prázdninách v Kutné Hoře, kde jsme byly vždycky první ráno s babičkou u kasy místního koupaliště. Jakmile se někde nacházela nějaká voda, ať už rybník, řeka či moře, já tam byla obvykle naložená první ze všech.

V mém rodném městě, kde jsou dva rybníky (podotýkám, že pouze pro kachny a labutě, čili ne na koupání), jsem já dokonce šla tak daleko, že při jedné procházce, kdy mi bylo asi tak pět let, jsem šla prozkoumat, jaká voda se v něm nachází a zkoumala jsem tak důkladně, až jsem tam celá spadla. Bylo to na procházce s babičkou, která u nás byla tenkrát na návštěvě. Já tam spadla samozřejmě komplet oblečená, svlíknout jsem se nestačila...mám dojem, že jsem měla na sobě i kabát.

Nebylo tedy tehdy zrovna moc teplo a naštěstí na kraji rybníku mi voda sahala jen do pasu. Byla tam fůra bahna, babička měla chudák co dělat, aby mne vytáhla nahoru.

Domů jsem šla jako vodník, za kterým zůstávaly celou cestu loužičky. V botách obalených bahnem se šlo tedy hodně ztěžka. Babi celou cestu lamentovala, co tomu řekne maminka, že mne neuhlídala.

Jak to doma dopadlo, to už se nepamatuji. Asi se maminka divila.

Já jen litovala, že jsem měla ten kabát a nemohla si zaplavat...