Přes Švédsko, Finsko do Norska. Cestou nás provází rozkvetlé vrbovky, dominanta Skandinávie. Zastavujeme v některých městech a vesnicích až za polárním kruhem. Obdivujeme kostelíky a míříme sále na sever. Nocujeme ve Finsku u jezera v borovicovém lese. Spousta hub a komárů. Ty si opravdu užíváme. Ráno tůra v NP Pallastuntury, v nevysokém pohoří s divokou a krásnou přírodou. Připomíná nám Šumavu s rašeliništi, ale spoustou nádherných jezer. Příroda je zde smutná, zádumčivá, ale líbezná.

Finsko je země tisíců jezer. Setkáváme se se soby a nacházíme schozy paroží, dobrý suvenýr... Přejíždíme do Norska, nocleh je u jezera k radosti zdejších komárů. Navštívíme místo rýžoviště zlata a zajímavý skanzen Karasjok, Lakselv, kde začalo pršet a my jedeme ke skalám Trollholsmund. Výhled na moře a rybářské loďky je zamlžený vlhkem.

Dramatickou cestou tunely a mosty přes fjordy, zatáčkami kolem skal nad srázy do moře. Leje a jsme u trajektu. Cesta trvá 3/4 hodiny. Řidič je kontrolován, zda nepožil alkohol a můžeme pokračovat. Je mlha, obrovské srázy kolem, divoká krajina, jedeme pomaleji, blíží se půlnoc čtvrtek 23.7. 1992. Venku je psí počasí, vichr, déšť a zima. Stojíme na parkovišti pod Severním mysem. Dobýváme Nordkap v pláštěnkách. Na skalách se čerti žení a Barentsovo moře jen tušíme. Fotky u globu, který je položenna úrovni středního Grónska. V Luxusním areálu ještě turistické razítko a uchylujeme se do autobusu.

Jedeme celou noc (slunce nezapadá) na Tromsó. Míjíme vysoké hory, dravé řeky a vodopády, místy krajina s červenými domky. V Altě prohlédneme muzeum, už neprší, dokonce svítí slunce. Narvik s velkým evropským rozcestníkem a vyrážíme na cestu Trolů. Úzké a klikaté cesty vysoko v horách lemované sněhem, vodopády a zdivočené řeky, zastávka na vrcholu Dalsnibba. Je v  mracích, jen na chvíli se obloha otevřela na úžasné pohledy. Lillehammer, nocujeme pod lyžařskými můstky Holmenkollenu. Na Oslo máme spoustu času v letním dni, muzea, královský palác, Vigeland.

Nocujeme už ve Švédsku, před Goteborgem, noc je teplá, naposledy balíme stany. Loučíme se s posledním severským městem a vracíme se domů s nezapomenutelným zážitkem.

Co prožijeme, to nám nikdo nevezme. Totiž, při předvánočním úklidu jsem našla manželovy zápisky a fotky. A tak jsem zavzpomínala na tu radostnou dobu, která nám dala svobodu a možnost cestovat. I když za málo peněz, ale na poznávání bylo muziky dost.