Jedna z nejdůležitějších věcí v životě je podle mě vyrovnat se se svými chybami, selháním a neúspěchy. Smířit se s tím, že je to součástí vašeho já, i když chcete nebo nechcete. Jako jsou na světě lidé dobří i špatní. Jednou prší a podruhé je pěkně.

Někdy mě pobaví, jak přijímají své nezdary „důležití“ lidé. Oni chyby přece nedělají, oni za to nemohou. Něco se pokazilo. Vyhledají svého „údržbáře“. Je jím psycholog nebo „cvokař“. Ten jim to zdůvodní, proč selhali. Přitom je to jednoduché vysvětlení. Chyby dělá každý. Jen je potřeba vzít to na vědomí, poučit se z toho. Hlavně je neopakovat. To dělá jen hlupák.

Něco podobného zažíváme i ve vztazích. Z neopětovaných citů se hroutíme. Neumíme přijmout skutečnost, že nás někdo nechce. Hlavně muži po nezdaru se bojí oslovit další ženu, která se jim líbí. Jako na zábavě když dívka dá hochovi košem, tak má potom strach vyzvat k tanci další. Je třeba to nezobecňovat a jít hledat dál. Určitě se některá najde, pro kterou bude zajímavý. Jak říká lidové přísloví: „Na každou dírku se najde klíček."

Lidé, netrapte se. Podívejte se kolem sebe. Každému se to stane. Shoďte to ze sebe. Nežeňte to k depresi. Psychicky nejodolnější je ten, který umí nezdary přijmout a zapracuje na sobě, které ho vlastně nakopnou a nastartují k novým úspěchům. Já tomu říkám koloběh života. Neberte ho až tak vážně. Je to divadlo, které se opakuje. Mohli byste z té vážnosti i onemocnět. Milujte své bytí. Není ideální, ale jedinečné. Neopakuje se.