Nezbylo mi nic jiného, než ji přijmout do svého života a nenápadně redukovat její vliv. Snad proto, že mě více méně donutila přijmout ji ve svém životě, vnímám všechno okolo její problémové existence velmi ostře.

V poslední době vnímám nejostřeji to, že je najednou kolem mě příliš mnoho lidí, kteří laškují s její přítomností ve svých životech, aniž tuší, koho nevědomě a nesmyslně chtějí za společnici.

Mou, téměř celoživotní, společnicí je Poliomyelitida. Nebo také infekční přenosná obrna s fatálními následky pro pohybový aparát po jejím prodělání. Ne, nechtěla jsem jí za společnici, ale ona mě ano. Stejně jako navštívila desetitisíce lidí přede mnou. V době, kdy bez omezení hledala kde se zabydlet.

Naštěstí její nezvanou rozpínavost zbrzdili v šedesátých letech virologové J.E.Salk a A.B.Sabin vývojem vakcíny. A také osvícenost československých lékařů, kteří přistoupili k plošnému očkování proti poliomyelitidě. Věřte nevěřte, v té době jsme byli osvícení a uznávaní v oblasti boje proti různým infekčním onemocněním. Hmm, nerozumím tomu. To znamená, že když v dnešní době máme téměř neomezeně informací, jsme více neinformovaní, neosvícení? Nebo snad, nedej bože, už neumíme použit naše mozky v celé jejich možnosti použití?

Jak jinak si mám vysvětlit, že je takové množství rodičů, které odmítají nechat své děti očkovat a argumentem, proč neočkovat své děti, pro ně jsou nedostatečně podložené, manipulativně sestavené výzkumy z internetu. Osvědčené praktiky s jasně doloženými výsledky pro ně nic neznamenají.

Vysvětluji si to tím, že vůbec netuší, co je společnice Poliomyelitida vůbec zač. A nejen ona. Netuší, co vše všechny nezvané společnice mohou způsobit. Dobrá, pokusím se představit Vám tu svou společnici, která mě navštívila v roce 1956, kdy jí v návštěvách napříč světem ještě nic nebránilo. Položila do té doby zdravé dítě na lopatky tím, že mu ochrnuly nohy, trup a částečně ruce. Že to dítě bylo nuceno strávit svůj dětský život v léčebnách, kde se snažili napravit fatální následky nezvané návštěvy a stejně se z velké části nepodařilo funkce vrátit v původní síle, a to po zbytek života.

Tak to je má nezvaná společnice Poliomyelitida, které se stejně ale nepovedlo vzít mi radost a touhu po životě.

Ráda bych jí však touto cestou uštědřila políček. Pěkně s rozmachem, aby jí to zabolelo. Maminky, dnešní i budoucí, můžete mi pomoct. Přestaňte řešit nepodložené nesmysly a nechte své děti očkovat. Uvědomujete si vůbec, že rozhodujete za své děti, které však budou jednou neočkovaní dospělí? A že dospělí každé infekční onemocnění prodělávají daleko dramatičtěji, než děti? Proč vy sami využíváte komfortu proočkovanosti, který vám dopřáli vaši zodpovědní rodiče a svým dětem připravujete nejistotu, že se se zákeřným onemocněním fatálně někdy potkají? A co víc, ohrožujete tím i jedince, kteří opravdu z různých příčin očkovaní být nemohou.

Hodně položených otázek. Nečekám, že na ně odpovíte. Stačí, když si na ně odpovíte sami sobě a použijete při tom zdravý rozum a své svědomí.

Zuzana Šišková

Člověk, který se již šedesát sedm let potýká s následky po prodělané poliomyelitidě a jen bezmocně se dívá na hazard některých dnešních rodičů. Člověk, který celý svůj profesní život pracoval ve virologické laboratoři a ví, co umí zarděnky u budoucích maminek, co umí příušnice u budoucích otců…