Domů se mi nechtělo; nevěděla jsem, jak rodičům říct, že jsem těhotná, a že se budu muset vdávat. Moje starší sestra byla vdaná tři roky a marně se snažila o to, co mně se povedlo hned na první dobrou.

Vánoce toho roku byly kouzelné, protože i moje sestřička se konečně dočkala. Byly jsme těhotné obě dvě. Na rozdíl od sestry jsem byla svobodná a otce mého dítka jsem znala jen pár měsíců. Naštěstí se chtěl ženit; bylo mu sedmadvacet, pracoval jako stavební technik, a já ho dodnes podezírám, že si svatbu zajistil tou nejjednodušší cestou. Já jsem se rozhodně nehodlala tak brzo stát manželkou a matkou; chtěla jsem být světoznámou umělkyní. No jo, chtěla…

Těhotenství sestry bylo čekané a žádoucí, moje zcela naopak. Seděli jsme všichni v obýváku, pili kafe, obdivovali ozdobený stromek, a já konečně vybalila, jak se věci mají. Maminka to vzala statečně a tatínek se jen optal, kdo a kde je otec, a kdy se u nás ráčí objevit.

„Na Nový rok,“ slíbila jsem rodičům, a tak se i stalo.

Svatba byla v únoru. Bydleli jsme tehdy s mým budoucím manželem ve sklepě, a to doslova. Byla to ubytovna Pozemních staveb, do níž se šlo několik schodů pod úroveň chodníku. Svatební síň Prahy 7 byla v dřevěném baráku. Ze sklepa do dřevěného baráku to bylo jen pár kroků, zvládli jsme to pěšky. Svatba byla nejmenší možná. My, svědci, rodiče, kamarád fotograf, a mých dvanáct spolužaček z nástavby před obřadní síní.

Prstýnky jsme měli ze zlata; ty nám vyrobil můj budoucí tchán, zubař. Kytku jsem měla malinkou z konvalinek, šaty vlastnoručně ušité, ženich oblek z tanečních. Celá ta paráda nás přišla na pár korun.

Po obřadu jsme zašli na oběd do hotelu hned vedle dřevěného baráku. A bylo po svatbě. My dva jsme pak odjeli na chalupu, patřící rodičům ženicha. Dřevěnka v Lužických horách, kde nebyla voda a kadibudka stála nakřivo před chalupou. Mysleli jsme, že to bude přece jenom důstojnější místo pro svatební noc, než sklepní ubytovna. Celou svatební noc novomanžel marně přemlouval kamna, aby chytla, zatímco já se klepala ve flanelovém pyžamu a tlustých podkolenkách pod pruhovanou peřinou. Naše svatební noc se mohla vysílat v pořadu pro mateřské školy...

V  létě se mně i sestře narodily holčičky. Moje 14. a její 15. srpna, ve stejné porodnici a ve stejném pokoji. U našich rodičů, v nemocnici, kde byl náš tatínek lékařem. Já jsem školu dokončila, aniž bych ji přerušila a moje malinká Terezka ji studovala se mnou.