Za posledních dvacet let jsem párkrát pěstovala šnytlík nebo řeřichu v květináči. Neměli jsme balkón ani zahradu, tak jaksi nebylo, kde se realizovat. Letos se ze mne stal velkozahradník...no, sundejme zvětšovací brýle, pouze malozahradník. 

U mého bytečku v pečovatelském domě mám terasu 4x1,5 metru. Na podzim jsem si venkovní parapet vyzdobila růžovým vřesem v květináčích. Vánočně nazdobené vřesy vykonaly svou povinnost a přes mou opatěru se jejich další pěstování minulo účinkem. Neúspěchem jsem se nenechala odradit a jarně okrášlila okno maceškami.

Sousedka řekla, že nejužitečnější je kytka, která se dá sníst. Najednou se ve mně probudil zahradník. Nakoupila jsem truhlíky, hlínu, semínka a sazeničky. Dva keříčky rajčat, po jedné cuketě, okurce a jahodě. 

Víc ne, protože ještě mám na svém plácku stůl a židli a dávám tam sušák s prádlem a hodlám odpočívat na lehátku.

Pracně docílená úroda na sebe nenechala dlouho čekat, uzrála první jahoda, počtem nic moc, ale ta chuť!!!

Rajčata ještě neplodí, ale už mne skoro přerostla a slibně kvetou.

Bohatě kvete i cuketa s okurkou. 

Na cuketě už začínají dozrávat první cuketky.

Do kuchyně se vždy hodí petrželka.

Medunku na čaj si nasuším.

Před plůtkem krásně rozkvetla růže, která tu zůstala po předchozí majitelce.

A nádherně voní.

Macešky jsem rozsadila.

Na parapetu teď trůní minipetúnie million bells.

Vše ještě doplňují muškáty a žluté aksamitníky.

Srdíčko se chvěje, když otevřu dveře na terasu a vítá mne ta krása. Trápí mne jedině sucho, sud na dešťovou vodu už je prázdný, teď musím zalívat vodou z vodovodu, snad se při vyúčtování vodného neprohnu.