Pokaždé, když si v současné době pročtu zprávy na webu, přemýšlím o tom, co je to vlastně jistota, nejistota, štěstí nebo zmar. Válek ve světě totiž přibývá, jednu máme už i v Evropě a doslova za rohem, ekonomické problémy se s velkou chutí snoubí s  problémy zdravotními, a tak získávám jistotu, že nám vládne spíš nejistota. Jisté jsou jedině další očekávané problémy. To slovo jistota se v této chvíli stává spíše oxymoronem.

Podíval jsem se, co si o pojmu jistota myslí lidé daleko moudřejší než já. Velmi mne zaujala myšlenka amerického herce Keanu Reevese, který říká:

„Nemáme žádnou jistotu, že zítřek opravdu přijde, tak pojďme žít hned dnes!“

Protože nemám jistotu, jestli bude zítra lépe než dnes, dávám tomu americkému herci za pravdu. Po obědě si vychutnám svůj obvyklý hrnek kávy a pak se slušně obléknu. To vše je moje domácí jistota (Na jak dlouho ale?). A odpoledne vyrazím, s velkou chutí, do našeho malého světa, do kavárny na náměstí za přáteli. Podle rady toho herce – ještě žít!

Publius Vergilius Maro, starověký římský básník, vyslovil tehdy o pojmu jistota také jedno moudro:

„Lid, jenž jistoty nemá, se rozštěpí v mínění různá.“

To je sice pravda, ale onen starověký mudrc však netušil, že ta mínění různá mohou mít i pozitivní dopad. Jak už jsem psal ve své jiné úvaze, řešení rozporů nás většinou posouvá vždy o kousek vpřed.  Pokud ovšem ty rozpory nepřekročí rozumnou mez. Pak se už vyřešit nedají. Každá válka ale znamená, že ta rozumná mez byla překročena. Tím spíš se to týká té války současné.

Mám takový dojem, že i když dnes nemáme skutečně žádnou jistotu brzkého klidu zbraní, jistotu míru, kromě jistoty nejistot, je všeobecné mínění o současném šíleném válečném tažení našich bývalých a hodně dávných „přátel“, zcela jednotné. Přesto, že ne vždy jsme se v různých svých názorech na dění ve světě i doma, shodli. Zaplaťpánbůh za tuto jistotu. Alespoň něco!

„Jen mrtví viděli konec války; jen mrtví vědí,
co to znamená žít.“

 Platón