Vzpomínka: Čas sněhových závějí
Zima 1960. FOTO: Miroslav Podhajský

Každý den se kochám zimními snímky v rubrice Foto dne. Zaváté chaloupky, nekonečné bílé pláně, třpytivé krystaly vloček i melancholické podvečery navozují atmosféru čistoty a jímavé krásy.

V této době stejně jako ostatní musím i já odolat touze brodit se sněhovými závějemi, sevřít do dlaně mrznoucí hroudu a vložit ji do úst.

Našlapovat ztichlými pěšinami a vnímat stopy neviditelných obyvatel lesa. Cítit, jak se na řasy snáší poprašek z větví, na nichž skotačí veverka.

V ozvěně tušit dětský smích a v duši pokoru z neuchopitelnosti vesmíru.

Naskakuje vzpomínka na dřevěné sáňky i první lyže, stromečkování do kopce, svištění sjezdovkou i tváře zrudlé mrazem.

Nejde zapomenout na každoroční běžkování na Vysočině, čtyřicet let ve stopě na Devět skal, Sněžné, Herálec, Tři Studně, Medlov, Sykovec,  Rokytno, Fryšavu.

Vesnička Kadov s bylinným likérem a silvestrovským srazem lyžařů v historické výstroji, nejvýše položená Studnice s neodolatelným zmrzlinovým pohárem horká láska a kobaltově modrým obrazem Františka Emlera, který jsme si pak darovali k rubínové svatbě.

Milované Nové Město na Moravě s plejádou kumštýřů a mistrů bílého sportu.

Zlatá lyže, kam jsme se občas připletli, pak Vysočina Aréna nejen pro biatlonové krásky.

Naše patriotské artisky tam zanechaly stopy křížem kráž, jak jsme se potkávali s dalšími běžkaři, co při setkání pozdraví a dají tip na prima hospůdku.

Zůstaly tam naše výstupy i pády, ztraceny rukavice i rovnátka, nalezena přátelství.

A ještě předtím zimy s navátými cestami, kluzišťátky v činžovních vnitroblocích, zimy, které jsme přežili v teplácích a v gumácích, v nichž byly vloženy kotníčkové bačkory.

Naše sportovní úbory rychle zmrzly a pěkně křupaly. Nezatíženi batohy s mobily a svačinkou jsme se ve svahu mohli smýkat až do tmy a pak sušit chrastící gatě doma nad kamny a usrkávat horký čaj.

Vzpomínám na několik zimních prázdnin u babičky, které svým prvním fotoaparátem zaznamenal můj mladičký strýček Mirek.

Domeček byl ztracen v bílé peřině, do světa vedla úzká pěšina mezi vysokými sněhovými hradbami. A přece v tom miniaturním království paní Zimy bylo tolik úsměvů!

Maminka v poděděném králičím kožichu, bráškové a sestřička s nekonečnou koulovanou.

A tatínek, který v opuštěném pražském bytě psal teskné verše o domě, kde již týden nepřebývá láska. Mezi vzpomínkami je i telegram, jímž přivolával svou mírumilovnou choť, když se mu nedařilo zažehnout oheň v kamínkách značky Petra.

A tak se musel zahřát na bruslích, na nichž stával do pozdního věku.

Prohlížím fotografie přítomné i minulé.

Právě se za oknem zlehýnka snáší sníh…skutečnost nebo sen?

 

Zpět do rubriky Zpět na homepage
Váš příspěvek do diskuze:
Pro vkládání příspěvků do diskuze se musíte přihlásit
34 komentářů
Blanka Lazarová
Krásný vzpomínkový článek. Hned se mi vybavilo, jak jsme v Novém městě na Moravě a okolí učili děti běžkovat. Jezdili po stopách Zlaté lyže, Kadovánek, rybníky, Medlov,......hory sněhu, zapadená chalupa, kachláky,...... A taky pro to vzpomínání fotím a prohlížím si často naše albíčka. Děkuji za vyvolanou nostalgii.
Daniela Řeřichová
Ještě jednou děkuji za komentáře, které pohladily na duši. Zimy nebyly vždy sněhobílé, ale jde o to, že jsme prožívali radost, a tu bychom si neměli nechat vzít ani dnes.
Hana Ederová
Paní Danielo, děkuju moc za krásné povídání, které mě doslova pohladilo po duši. Také pamatuju takové zimy. Moc hezký příběh. Jsem vděčná za to, že jsem tak krásné zimy mohla jako malá holka zažít. Děkuju a zdravím!!!
Hana Rypáčková
Pohladilo mne to na duši, moc hezké. Taky vzpomínám , sáňky berany , i ten maminčin kožich mám na zahradě, v zimě se na verandě do něj choulím, je tak těžký, beraní, proto ho maminka málokdy nosila.
Helena Přibilová
Pokud si vzpomínám, na jižní Moravě, odkud pocházím, bývaly zimy spíše mírné. Pokud nějaký sníh napadl, dlouho se neudržel. To však nebránilo našim dětským hrám. Vzpomínky zůstávají a to je hlavní.
Daniela Řeřichová
Ještě jednou děkuji za milé vzkazy a jsem ráda, že se vám vzpomínkový seriál líbí. Máme mnoho společného v minulosti i v přítomnosti.
Hana Řezáčová
Hezké! Měl být plný počet hvězdiček, ale blbne to ... Nevadí, dávám touto cestou hvězdiček 10.
Marta Novotná
A na ty křusky se přidělaly kličkou brusle šlajfky , úplně mi zmrzly prsty jen při vzpomínce. :-)
Danka Rotyková
To podstatné jsem zapomněla, je to krásný článek, díky, Danielo.
Danka Rotyková
Všechno se mění a člověk se s tím musí smířit. Problém je v tom, že čím víc stárneme, tím více bychom si přáli, aby změny nebyly tak razantní, už prostě chceme více klidu. Zvláště teď.
Lenka Kočandrlová
Jó zima za mého dětství...Vzpomínám na velkou bolest rozehřívaných prstů pod studenou vodou u umyvadla v družině : Byli jsme venku,pletené rukavice se brzy namočily,my nedbali,házeli jsme po sobě koulemi a váleli se ve sněhu,přes napomínání družinářky.Pak ale nastalo to rozmrazování,než jsme mohli jít na oběd...Tehdy v 60. letech jsme nosili tzv. šponovky,pod tím punčocháče (hladce-obrace),doma pletené vlněné ponožky a boty- křusky (byly podobné kanadám),s okovanými podrážkami. K tomu kabát-plyšák,na který se lepil sníh,a pletenou čepici....Když mi koncem zimy začaly být boty malé,musela jsem bohužel vydržet,neměli jsme tolik peněz a nové boty se koupily až další zimu....Ty zmrzlé nohy cítím ještě dnes....I takové bývaly zimy.
Dana Puchalská
Danielo,to je moc krásná vzpomínka. Děkuju.
Marie Bartošová
Mám slzy v očích. Díky, Danielo.
Daniela Řeřichová
Moc vám všem děkuji za souznění. Prožili jsme hezké chvíle a já z nich čerpám hodně energie pro dny příští.
Rostislav Mraček
Je dobře, můžeme-li vzpomínat na něco pěkného. A je dobře, že se vy, s námi čtenáři, o příjemné vzpomínky podělíte.
Elena Valeriánová
To všechno odvál čas a zůstaly jen ty vzpomínky, pevně uzamčené v srdci, drahé a jedinečné. I já si své vzpomínky hýčkám.
Jana Šenbergerová
Krásně jste vyvolala vzpomínky časem zaváté ...
Jan Zelenka
Nádherná vzpomínka. Mění se klima, mění se společnost, žijeme v jiném světě a nelze říci, že v lepším. Proto se občas rádi ohlédneme zpět.
Jitka Chodorová
Kouzelné vypravování, tak nějak to tenkrát bývalo všude, ale i uprostřed Plzně jsme nacházeli místa ke sněhové zábavě, v neděli se šlo bruslit na "zimák" a podobně. Sáně jsme táhli přes kus města tam, kde to jen svištělo. Děkuji Danielo za vzpomínku i pěkné dobové fotky.
František Matoušek
Krásná vzpomínka na dětství doplněná "historickými" fotografiemi. Mamimka byla krásná žena a tatínek obdivuhodný sportovec.

JSTE TU POPRVÉ?

Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.

Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?