Návraty - Trochu ujetý striptýz

Návraty - Trochu ujetý striptýz
Taneční - archiv autora

Tak si kolikrát říkám, jestli to není až trochu ujeté, hrabat se takhle ve své minulosti. A dokonce si dávat tu práci, nejen si to v hlavě vybavit, ale i srovnat, a dokonce tomu dát i písemnou formu. Klást postupně slovo ke slovu tak, aby to nakonec dávalo nějaký smysl, pocity, obraz nějakého života. Bude to vůbec někoho zajímat? Jestli to není tak trochu sebemrskačství. Moje žena tomu říká duševní striptýz. Takže psát, nebo nepsat. Toť otázka přímo hamletovská. Papír ovšem snese všechno. I explozi myšlenek, které nemají žádného přímého oponenta ani kritika. Alespoň do té doby, než si onen výplod ducha někdo přečte a pisatel je chycen, tak říkajíc, „in flagranti“. Nechám tuto otázku raději nezodpovězenou. 

Možná, že je to místy až masochistické, to nejen uznávám, ale hlavně i cítím. Ten pohled zpátky mne vždycky trochu rozruší. Je to ono smutně máchovské "nikdy víc." Cítím to, když si vybavím místy až neuvěřitelné podrobnosti a mnohdy i pocity z těch příjemných i těch méně příjemných událostí, které mne potkaly někdy dávno před padesáti až šedesáti lety. Není to vždy příjemné vzpomínání. Čím intenzivněji jsem všechny ty dobré i nedobré události svého mládí prožíval, tím hlouběji se mi vryly do paměti.  A tak se mohu než ztotožnit se slovy největšího římského rétora Cicera, která napsal krátce před svou smrtí. "Pamatuji si i to, co nechci, a nemohu zapomenout to, co chci."

Asi by to pak bylo moc jednoduché. Přítomnost je jen pokračováním minulosti, za kterou nejde prostě udělat tlustou čáru. Už jsem zde dříve napsal, že ať už nás život formoval jakkoli, ve svém nitru zůstáváme pořád stejní. A právě proto mě něco k tomu slovnímu "sebemrskačství" neustále tlačí. Proto si dovolím ještě chvíli v tomto duševním, až trochu ujetém striptýzu pokračovat.

 

 

Nelahozeves

 

* * * 

Zpět do rubriky Zpět na homepage
Váš příspěvek do diskuze:
Pro vkládání příspěvků do diskuze se musíte přihlásit
11 komentářů
Soňa Prachfeldová
Krásné a ty dojemné fotky z tanečních. Mládí je tak krásné a my si tehdy tak nevěřili, pořád nám na sobě něco vadilo. A život spěchá dál, podívejte se na to pustošení , prostě život tropí hlouposti.
Dana Puchalská
Hezký a zajímavý článek. Děkuju.
Eva Mužíková
Také se občas ve své minulosti hrabu. Někdy se stane, že se i samovolně usmívám.... Zajímavý článek.
Alena Vávrová
To úvodní foto je mi taky nějak povědomé ;-)) .
Jan Zelenka
Díky za vaše komentáře.
Naděžda Špásová
Jendo, to je normální, máme to všichni. Mně spíš vadí, že se mi vybavují vzpomínky na věci, které bych raději zapomněla. :-)
Anna Potůčková
Také se vracím ve svých myšlenkách do minulosti. Z této doby minulé mám spoustu krásných vzpomínek, zejména pak z období, když mně bylo okolo 20ti let. Ne, opravdu se nedá zapomenut i kdybych to chtěla tisíckrát. Dobře to napsala ve své první větě Zuzka P. s čímž musím také jen souhlasit.
Věra Ježková
Jendo, pokud je ta minulost hezká, hrabat se v ní ujeté jistě není. Působí to radost tobě i tvým čtenářům. Ve svém nitru stále stejná jsem. Fotky jsou krásné. :-)
Hana Šimková
Úplně jsem se lekla , že na fotografii jsem já. Všechny jsme tehdy vypadaly skoro stejně.
Jana Šenbergerová
Teď jste mě přiměl zapřemýšlet, jestli jsem ve svém nitru pořád stejná. Svým způsobem zřejmě ano, ale zvenčí to tak rozhodně nevypadá. Z chyb jsem se snažila poučit a raději teď dělám jiné. Dík i za pěkné vzpomínkové fotky.

JSTE TU POPRVÉ?

Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.

Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?