Vybavuje se mi vzpomínka na velice převelice dávnou dobu. Byly mi asi čtyři roky. U nás doma jsem měla pod oknem malý dětský stůl a židličku. Na něm jsem nejen jedla, ale taky jsem si tam malovala nebo hrála.
Moc hraček jsem neměla a dostala jsem od babičky malinký kávový servis z porcelánu. Božínku, jak ten byl krásný! Malilinkaté šálky s malilinkatými talířky, malilinkatou konvičkou, malilinkatým džbánečkem na mléko a malilinkatou cukřenkou. Dovedla jsem si s tím nádobíčkem hrát dlouhé hodiny. To se to servírovalo! To se to kafíčkovalo! Ve svých dětských představách jsem připravila kávičku a popíjela ji s vymyšlenými přítelkyněmi.
Mou kávovou siestu přerušil hlas maminky, ať si stůl uklidím, že mi dá oběd. Ale já přece ještě musím vypít kafíčko a kamarádky taky ještě nemají dopito. Už si nepamatuju, jestli maminka svou žádost zopakovala, jestli přišlo ještě jedno varování, ale najednou její ruka prudce shrnula nádobíčko se stolu na zem a postavila přede mne talíř s polévkou. Pod stolem ležely rozbité hrnečky bez oušek, talířky rozlomené vejpůl, rozbitá konvička a cukřenka.
S pláčem jsem začala sbírat tu spoušť, ale rozzlobená mámina ruka mne usadila k polévce. Obrovskými slzami jsem si přisolovala polévku a jedla jsem ji dlouho, dlouho, dlouho, protože její chuť hořkla v ústech.
Je mnoho tváří jara, ale letošní jaro je pro mne jedno z nejhezčích. Podotýkám, že možná ne jen pro mne. Jsem (starší) žena, které letošní…
Jsem již v důchodu patnáct let. Možná je to jen můj pocit, ale nechápu, proč se senioři mají lišit od ostatní populace. Víte, ještě když…
Mé tělo se pomalu řítilo vstříc podlaze. Ale ovládat rychlost v tu chvíli bylo pouze mým zbožným přáním. Ve skutečnosti jsem uklouzla po…
Nejdůležitější je mít vyřešené bydlení. A pokud jde o samostatnou ženu středního a vyššího věku, platí to dvojnásob. To je zásada, které se…
Redakce
„Neboj, budeme tady jen jeden, maximálně dva dny, ani to nepoznáš,“ ubezpečovala mě moje kamarádka Pavlína.
Omlouvám se, ale máme za povinnost zvedat telefony. Nevadí, počkám. Sedím v kanceláři správy sociálního zabezpečení a poslouchám z telefonu…
Zemřel mi spolužák a kamarád. Jel jsem mu na pohřeb z Opavy až do Roudnice. Vlakem a rád. Smuteční řečník začal monotónně mluvit. Lidé se…
„Opravdu s námi nepůjdeš?“ Naléhá kamarádka v telefonu. „Ne, fakt to nejde. S mou nohou bych to nezvládla.“ „To je škoda, víš jak dlouho…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
-
Fotbalová tipovačka
-
Kvíz i60 - 18. týden
Stárnutí. Všichni se mu snažíme čelit, ale nikdo mu nezabrání. Víte, co se děje s tělem během…
- Foto dne
